Příběh:Naděje umíra (před)poslední...

26. září 2010 v 18:08 | Mrs_Rainbow |  Povídky

Rozhodla jsem se,že na téma týdne
odvětím příběhem.Pokud jste zrovna
šťastní a chce slyšet,číst i vidět samé
veselé věci,raději to nečtěte.Ale realita
je stejně tak jako tenhle příběh,krutá.
Proto to myslím není nic nepochopitelného...
Pro lepší atmoféru vám sem přidám dvě
psíně od mého oblíbeného Jamese Blunta.
Omlouvám se pokud se vám příběh bude
připadat stručný,ale píšu ho už po třetí...


Milovala jsem ho.A on mě.
Ben+Sandra = Láska.Tohle
označení bylo na všech stromech okolo.
Bylo všude.A bylo pravdivé.
Jen do té doby než se přihlásil
na kroužek kytary.Přestal mi
psát,přestal mi volat.Nevěděla jsem
jak dál.Ale o 2 týdny později se to změnilo.
Napsal mi zprávu.Mám se na něj přijít podívat.
Bude hrát na kytaru.Cítila jsem se tak
šťastná.,,Ahoj Bene!"řekla jsem nadšeně,
když jsem ho uviděla.,,Ahoj,hele já už musím
jít..."řekl a běžel směrem k pódiu.Celý
den strávil s jistou dívkou jménem Iveta.
Přišel za mnou jen jednou.Optat se,jak se mi
to tu líbí.,,Hm,jde to."řekla jsem naštvaně.
,,Stalo se něco?",,To mi pověz ty,jestli se něco
stalo.Ta Iveta je pěkná viď?"řekla jsem.
,,Hele Sandro,podívej-"nedořekl to.Musel zase
jít za Ivetou,odehrát písničku.Bylo mi špatně z toho,
jak na sebe pořád koukají.Ben mě sklamal.Tak moc
mě zklamal...


O týden později,ovšem zavolal.,,Ahoj Sandro,
potřebuji se s tebou sejít..."řekl.,,No tak
dobře,tak zítra o půl šesté u mostu?"navrhla
jsem.,,Fajn."řekl.Na jeho hlasu se mi něco
nezdálo.Byl takový smutný.

V půl šesté jsem byla u mostu a už tam
byl i on.Tvářil se vyděšeně.,,Ahoj."řekl.
,,Ahoj.",,Asi nejsem jediný,kdo si myslí,
že je to v poslední době mezi námi,takové
smutné."řekl.,,Ano,to nejsi..."řekla jsem napjatě.
,,Víš...já miluji někoho jiného..."vypadlo z něj
nakonec.,,A tím někým je...Iveta."řekla jsem smutně
a na tváři se mi objevily první slzy.,,Ano..."řekl.
,,Oblíbená fráze:,Můžeš zůstat přátelé´nepadne?"
řekla jsem ironicky.,,Sandro,to je přece samozřejmost."
,,No jistě...Víš,co?Už bys měl jít..."řekla jsem.
,,No jak myslíš...Tak ahoj."On byl moje jediná naděje.
A naděje právě umřela...

,,Je mi to líto..."řekl Ben smutně.,,V tom jí přece
nidko zabránit nemohl."Sandřin otec jen smutně
pokývne hlavou.,,Můžeš mi to prosím dát?"zeptal se.
,,Samozřejmě." odvětil Ben a podal tatínkovy Sandry
obálku.Potom Ben odešel...Sandřina maminka seděla
v křesle a plakala.Otec měl také na krajíčku.Otevřel
obálku a četl:,,Bene byl jsi člověkem pro mne nejcenějším.
Dokážeš si představit,jaké to je,když tě opustí
člověk,kterého nejvíce miluješ?Jaké to pro mne bylo?
Jednou jsi řekl,že kdybych skočila do hluboké propasti,
skočil by jsi se mnou.Teď vím,že to byla prázdná slova.
Stejně,tak prázdná,jako když jsi tvrdil že mně miluješ.
Nebyla to pravda.Ty miluješ ji.Byly časy,kdy jsi možná
mou lásku opětoval.Ale ty časy jsou pryč.Teď se s ní
směješ,teď s ní spíš,teď jí líbáš.A já?Stojím,jako
hromádka neštěstí na prahu toho mostu.Stojím tu
a před očima vidím,tebe a mě.Naše vzpomínky.Když jsme byli spolu.
Promítají se jako film.Film bez happy endu.Měla jsem
naději,doufala jsem.Ale naděje už umřela.Ale i přes
to,ptám se tě znovu.Kdybych skočila do propasti
skočil bys se mnou?Odpověď ovšem znám.Ne.Ale
já teď doopravdy skáču,a v tom volném pádu
si představuji,jaké by to bylo tu teď padat do hlubin
s tebou.Drželi bychom se za ruce.Řekli bysme si své
poslední ,,miluji tě?"Trápí tě to,že tu nejsem?
Pokud bys odpověděl,že ano.Trápí tě to tolik,jako
mě?Asi těžko.Říká se naděje umírá poslední,ale
co když to změním?Naděje umírá předposlední.
Po ní totiž umírám já.Padám a padám.I přes to,že
to dělám kvůli tobě a že tě nenávidím,stále tě miluji.
Zůstaneš mi v srdci.Vím to,ale stejně,tak vím,že
já tobě v srdci nezůstanu.A proto teď padám.
Miluji tě..."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kriny Kriny | Web | 26. září 2010 v 18:10 | Reagovat

Příběh jsem nečetla..ale blog mě zaujal..

2 lessie lessie | E-mail | Web | 26. září 2010 v 18:19 | Reagovat

ten pribeh je uzastny... taky smutny.... a este mi aj pripomenulo jednu moju smutnu spomienku :-(

3 ketchitka ketchitka | Web | 26. září 2010 v 18:36 | Reagovat

Nádherný příběh :) ...

4 °Maddie° °Maddie° | Web | 26. září 2010 v 18:37 | Reagovat

U mě je výsledek mazání affs tak se podívej jak si dopadla =) http://zuzka1310.blog.cz/1009/smazani-affs

5 Máří Máří | Web | 26. září 2010 v 18:46 | Reagovat

to je smutný :/ ale ta písnička se k tomu ohromě hodí :'( :)

6 Akiko Akiko | Web | 26. září 2010 v 18:50 | Reagovat

Hezkej příběh, povedl se ti.. xD

7 Kykyňa Kykyňa | Web | 26. září 2010 v 20:01 | Reagovat

K tej pesničke, no tak tú milujem, a vždy mi naženie slzy do očí.
Ten príbeh je strašne smutný, ale musela som si ho prečítať. Dokonca mi to dalo pocit, že mne sa to môže tiež stáť. Som šťastná atď, ale človek nikdy nevie, kedy sa diabol pripletie do cesty. Ale či by som skočila, to asi nie. Ešte tu mám rodinu :).
Mimochodom, píšeš krásne príbehy :)

8 Lajla* Lajla* | Web | 26. září 2010 v 21:22 | Reagovat

Prej jou :D =)

9 Iharo Senshi Kokoro Iharo Senshi Kokoro | Web | 24. září 2011 v 20:55 | Reagovat

krásné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama