Příběh mého života...

3. září 2011 v 14:27 | KT Wild |  Magazine
MINULOST...
Zažila jsem si bouračku.Možná to ovlivnilo můj život,ale spíš bych řekla,že ne.
Když se něco takového stane,většina lidí chytne jiný pohled na svět,ale byla
jsem moc malá na to,aby mě to poznamenalo.Možná proto teď trpím skoliózou
(bolest zad),měla jsem otřes mozku,ale teď už je tohle v pořádku.
Taky jsem poznala pár skvělých lidí,kteří můj život ovlivnili.Ty lidi miluju a znám je
fakt dlouho,rozumím si s nimi a osvědčili se,jako mý přátelé.Mnohokrát jsem je zmiňovala
tady na blogu.Sisi,Jess,Cassie a Luf.Tyhke holky žeru,tyhle holky mi dokážou pomoct.
Před pár dny jsem se přesvědčila o tom,že i rodina mi je na blízku a dokáže mi pomoct,
když mi není dobře.Za to jsem jí vděčná.I když jsem si to nemyslela,i když mnohdy s rodiči
nevycházím,dokážou mi pomoct.A vím,že mnohdy k nim nejsem úplně fér.
Taky věřím jednomu citátu:,,Každá láska i každé přátelství,neprojde vaším životem,aniž by ho
navždy neovlivnilo."
A tomu věřím.I on ho ovlivnil,v posledních pár dnech se pokouším zjistit jak moc,sanžím se přijít na to,
kdy se z toho vzpamatuju.
Mnohdy jsem byla naivní,mrcha,falešná,zlá.Možná ve mě něco z toho zůstalo,dokažá být mrcha i zlá,ale
nesnažím se to uplatňovat za každou cenu.Naivní?Myslím,že už tolik nejsem.Alespoň mírně jsem z toho
vyrostla.A falešná?Nepřipadám si falešná.Ano,mnohdy musím předstírat,že mě něco neranilo,že mi to nevadí,
že jsem šťastná,jen proto,aby to lidé nezjistili,aby neviděli jak moc mě to vzalo.Momentálně jsem smutná,
neuvěřitelně smutná.Ale nesnažím se před všemi přestírat,že nejsem.Lidé si toho všímají,u tý šílený vysmátý
holky,se to pozná celkem snadno.Ale neříkám všem proč.Jen u něj se snažím předstírat,že jsem v pohodě,
nechci aby viděl,jak moc mě to vzalo.
Dřív jsem nesnášela metal,lidi co na sobě pořád nosili jenom černou,chlast,zlo,satanismus,...A teď?Jsem pravý opak.


PŘÍTOMNOST...
Nikdy jsem se ještě neopila,ani nechodím každý týden někam pít.Jenomže občas,když je příležitost,se napiju.
Nikdy jsem nepila tvrdý alkohol.Ani ne proto,že bych nechtěla,ale spíš proto,že nebyla možnost se toho napít.
Když můžu a chci,tak se napiju.Vím,že dřív tomu bylo jinak,ale časy se mění.Další motto,kterým se řídím,a které
se mi osvědčilo?,,Nikdy neříkej nikdy."Miluju metal,gothic-metal,rock,punk,...Tyhle styly žeru.Nesnáším disco,
a už moc ani neposlouchám pop,taky ho moc nemusím.Miluju černou,gothic módu.Líbí se mi satanismus a zlo je
občas potřeba,kdyby lidé byli pořád jen hodní,zametalo by se s nimi neuvěřitelným způsobem.

Nemám se moc dobře,je mi zasraně špatně.Nemám náladu na nic.Všechno mě sere.Nemůžu zapomenout,přehrávají
se mi různě situace dokola.Pořád mám v hlavě písničku od Systemáků - Lonely Day.Ničeho ale nelituji.Možná trochu
toho,že to skončilo,ale mělo se to stát.Má intuice je velmi dobrá,o tom jsem se přesvědčila.Říkala jsem si,mám kluka,
není škola,mám čas na všechno,s kámošema i rodinou je to v pohodě.Měla bych být strašně šťastná,všechno vychází...
Ale něco tomu chybělo.Nebyla jsem na sto procent šťastná.Nevěděla jsem,co tomu chybí,ale věděla jsem že něco ano.
Nevěřila jsem tomu,že ten vztah má budoucnost,že by to mohlo vydržet dlouhou,celkem jsem o tom pochybovala.
Měla jsem pocit,že to ukončí.Že se to stane.Nebyla jsem si tím jistá,ale den co den ten pocit sílil.A přišlo to.Co je ale
paradoxní?Čekala jsem to,že to přijde.Už několik dní,ale nepřipravila jsem se na to.Jak moc to bude bolet,složila jsem se
z toho.Je mimo,nevnímá.Mrzí mě to,že si nevšiml toho,že jsem se mu snažila s tím vším pomoct,že mi na něm záleželo,jako
by to nevěděl.Nedošlo mu to.A to vím,jak moc je chytrý.Nepotřebuju,aby se mi nějak odvděčil.Ale já mu málem dala úplně všechno.Úplně...Jsem docela ráda,že se tomu tak nestalo.Ale jsem i ráda za to,že se chce kámošit,že pořád budeme v kontaktu,i když si nejsem jistá,jestli mu na mě záleží..To je jedno,vím,že si to nikdo nepřečte,je to moc dlouhé,složité,potřebuju vypsat svoje myšlenky...
BUDOUCNOST...?
Doufám,že bude stát za to.Na tohle se váže další motto:,,Lidé nemohou být šťastní,protože minulost byla lepší
a budoucnost si představují růžovější."Tak tomu ale je.Nelituji toho,co se stalo,co jsem udělala.Ale myslím,že můj
život by mohl stát za víc,že by mohl být lepší.Uvidíme,kdo ví...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kykyňa Kykyňa | Web | 3. září 2011 v 16:00 | Reagovat

Pozorne som čítala. Občas mi to pripomínalo mňa. Tiež som bola taká, že som nemala rada tvrdú hudbu, vravela som, že alkohol nikdy, až po 18-tke... ale to som ešte nevedela, že budem tak veľmi ovplyvniteľná.
Myslím, že všetko čo sa stalo, sa stalo z nejakého dôvodu.
Tiež ma nebavili niektoré vzťahy s chalanmi a je správne, keď ďalej neklameš oboch, že všetko je fajn, keď nie si šťastná.
Stráž si veci, ktoré patria len tebe a nenechaj sa ovplyvniť peknými očami. Mohla by si to ľutovať, že to nebol ten "pravý".
A kamarátstvo po vzťahu mi nikdy nevydržalo. Preto som nikdy radšej nedúfala... potom to menej bolí 8-)

2 KT Wild KT Wild | Web | 4. září 2011 v 15:28 | Reagovat

[1]: Jo,přesně tak.Taky se to všechno semlelo tak najednou,taky jsem nevěděla :) Souhlasím,souhlasím.Všechno co se stalo,má nějaký účel :)
Ale v to kamarádství...upřímně?Pořád tak trochu doufám,ale tak tam je takový kolektiv,že věřím tomu,že se budeme bavit...snad.

3 Karolina Karolina | 4. září 2011 v 23:15 | Reagovat

Přečetla jsem si to celý.. jsem ráda, že jsem se dostala mezi tvé blízké přátelé. :D Je vidět, že jsi z toho smutná - hodně. Já v těhle situacích vždycky nevím, co bych měla říct či udělat. Možná nějaký utěšující řeči?.. To zas tak moc nepomáhá. Snažím se mluvit o čemkoli jiném nebo tě rozesmát:D Ironie, to děláš věčinou ty:D) Jsem ráda, když se směješ. Jsem ráda, že už to je zase jako dřív (myslim mezi námi). Krize pominula:))

4 KT Wild* KT Wild* | Web | 6. září 2011 v 9:31 | Reagovat

[3]: Jo,to asi jo,to jsem taky ráda :) Ale je mi mizerně.A upřímně?Většinou když jsem s váma,tak na chvíli zapomenu,směju se a je mi dobře.Ale potom jsem doma,něco se zesere a já si zase uvědomim,že mám úplně zkurvenej život...A utěšující řeči?Ty mi nepomůžou,protože některejma věcma jsem si jistá.Třeba tim,že už to fakt nebude jako dřív...
Já myslim,že to pomine,ale bude to chvíli trvat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama