Březen 2012

My děti ze stanice Zoo

31. března 2012 v 7:00 | KT Wild* |  Recenzce
Obsah:Třináctiletá Christane se vydá s kamarádkou do klubu jménem ,,Zvuk".
Zde poprvé okusí drogy,které se jí stanou osudnými.Ve svých třinácti letech
začne brát kokain,ve čtrnácti již propadla heroinu.Do toho všeho ji zatáhl
kluk,do kterého se zamilovala - Detlev.Miluje ho stále,ale nestane se její
láska k drogám silnější?A nestane se jí ta láska osudnou?Příběh je podle
knihy a co víc,podle skutečné události.
Moje kritika:Miluju tenhle film,vážně jo!Úplně můj nejoblíbenější.Je to strašné,
smutné a děsivé,ale přes tohle všechno to má i svoje kouzlo.Co se týče výběru
písní,jsem také více než spokojená.David Bowie se do filmu nejen hodí,ale
na písničku ,,Heroes" nedám dopustit ani já.Musím říct,že scéna,kdy má Christane
s Detlevem absťák a pozvrací celou zeď je moc skoro i na mě.Díky tomu,že je film
podle pravdy také končí dobře jen z poloviny,což mi přijde správné a realistické.
Chtěla bych si půjčit i tu knihu,ale zatím jsem se k tomu nějak nedostala.
Filmu dávám deset hvězdiček z deseti,je úžasný.Taky jsem chtěla zkusit drogy,ale
tenhle film mě od toho odradil,alespoň od tvrdých drog a vůbec celkově mi je to
celkem zprotivilo.Spousty dětí okolo mě třeba hulí trávu a jasně,tráva není žádná tvrdá
droga,říkají,že to je v pohodě,ale může stát,že se od trávy dostanete i tam,kam Christane.
Stačí,když jste v partě,co jede na trávě a postupně zkoušíte víc a víc,není to sranda...
Poznámka:Prozradím,že na konci filmu Christane drogy brát přestane a vůbec po tom
filmu zprávy o skutečné Christane jsou docela pozitivní.Má manžela a děti.Jenomže to
bylo,spadla do toho znovu,je to vážně začarovaný kruh...

Najdi si,co tě zajímá

30. března 2012 v 20:43 | KT Wild*
Žila byla jedna malá dívenka,která se v Praze narodila,v Praze žije a v Čechách
hodlá zůstat,narozdíl od všech těch pošetilců,co by nejraději jeli pryč a do své
krásné rodné vlasti se nevrátili.Svou zem je třeba milovat!
Jisto jistě jí poznáte podle delších blond vlasů,zeleno-modrých očí a výšky 164 cm.
Nelze přehlédnout ani černé roztrhané kalhoty,které nosí skoro pořád,ale lze
přehlédnout to,jaká je a lze si snadno udělat zkreslený úsudek.Tomu se raději vyhněte...

Jmenuje se Kateřina,ale tak jí rozhodně neříkejte,nemá to ráda,stejně tak,když
se jí říká Kačeno.Ostatně,každý z jejích blízkých má pro ní jinačí oslovení.Káťo,
Kačí,Kači,Kačko,Katko,Kachno,...Výhoda jejího jména,se kterým je vcelku spokojená.

POVAHA

Má velmi rozmanité povahové rysy.Kdo ví,čím to je.Jestli tím,že se narodila ve znamení
Blížence,nebo je zdědila po svém otci,se kterým si ne vždycky zrovna rozumí,asi právě
proto,že jsou tak stejní.Dokáže být bezcitná mrcha.To když jí někdo naštve,zatemní
se jí mysl a ona chce bezhlavě někoho vytočit a ublížit mu,teprve až později si uvědomí
následky svého jednání.Dokáže ale být i melancholická citlivka.To když je zamilovaná,
šťastná a přenese se do světa snění.Je to poměrně extrovertní duše,když je ve společnosti,
kde se cítí.Nedá dopustit na svou nejlepší kamarádku Cassie,které říká spousty věcí,někdy
až moc a se kterou se úžasně nasměje.A na koho nedá dopustit už vůbec je její přítel Pete,
kterého nadevše miluje a je s ním již přes čtvrt roku.Dokáže být ale i introvert,to když
jí něco tzv. ,,přeletí přes čumák" nebo je v cizí či nepříjemné společnosti.Je poměrně nedůvěřivá
a nesvěřuje se lidem na potkání.Je cholerická a hadává a je dost vysilující s ní vést hádku,
je totiž vždycky nekonečná.Všechno dělá na poslední chvíli a mnohdy je vážně dost sobecká.

VĚK,PITÍ A JEDEN PLÁN...

Za měsíc oslaví své patnácté narozeniny,na které se celkem těší.Posledních pár měsíců
totiž občas dost pije,ale pomalu začíná poznávat i ty nevýhody pití,které jí někdy dost znepříjemňují život.Nikdy nechce dospět a už nějakou dobu si pohrává s myšlenkou,že někdy kolem 27 let to tady dobrovolně sama skončí.Pije hlavně pivo,ač je věrná jen značce Braník.

Stmívání - Stephenie Meyerová

30. března 2012 v 7:00 | KT Wild* |  Knihy v mých myšlenkách
Ani nevím,jestli musím obajsňovat příběh.Bella Wanová se přestěhuje
do Froks za svým otcem,zamiluje se do jednoho kluk ze školy,který
je čirou náhodou upír.A tahle lidsko-upírská láska je někdy sakra těžká.

1.Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Protože jsem jí před nedávnem dočetla a něco do sebe má.
2.Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Upír a láska
3.Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo podstatným jménem).
Zachránit
4.S jakou postavou bych se ztotožnil/a,případně kým bych chtěl/a nebo naopak
nechtěl/a být.
Asi tam není nikdo,s kým se nějak přes příliš ztotožňovala.A nechtěla bych být Bellou.
5.Pokuste se v každém příběhu něco vyšvinout,ať už je třeba i opravdu velmi
špatný,najdětě v něm alespoň jedno pozitivum.
Líbilo se mi,jak autorka popisovala přírodu,hlavně v lese a u tůních,dalo se to poměrně
živě představit.A co se týče příběhy,ač už to někdy bylo přehnané,líbily se mi skoro
až ty deníkové zápisy,kdy Bella vyprávěla,co celý den dělala.
6.A naopak najděte jedno negativum,ale pouzde jedno,cílem je uvědomit
si,co Vám na knize vadilo nejvíce,nemusí to být jen v knize (spisovatelce),ale
třeba i chování postav.
Nejvíce mi vadily asi některé vlastnosti Belly,a to jak stále dokola popisovala,když
se s Edwardem líbala,nebo jak stále dokala žvatlala o pokřiveném úsměvu její lásky.
Konkrétně to její dramatizování,nebo když se vzteky rozbrečela,že jí dotáhl na ples.
Taky někdy lhala úplně bezvýznamně.Je zvláštní...

Mírně znuděná Kachna

29. března 2012 v 8:25 | KT Wild* |  Diary

Řeknu vám,že jsem si to onemocnění asi představovala,řekněme nějak živě.
No fajn,co jsem od toho asi mohla čekat?Buď koukám na něco v televizi,
jsem na počítači nebo dělám věci do školy.Nic tu nevybuchlo,žádná vražda,
ani objev ektoplazmy,takže to tu vážně není moc záživné.Ale stejně se mi
líbí být nemocná,protože pak nechodím do školy.A taky jsem doma úplně
sama.Na to si tedy nestěžuji,ale někoho bych tu ocenila.Nějaké odreagování a komunikace s okolním světem se děje,až nějak odpoledne,kdy přijde Pete a zevlím u Skypu.
Tak tady máte ten můj supr čupr nabitý týden.

Už bych vážně chtěla ty peníze na Mansona,bůh ví,kdy mi je táta dá,leze
mi krkem,ale na tom není nic moc nového.
Stejně bych ještě potřebovala pár peněz navíc,Pete bude mít narozeniny,
dárek už mám poměrně promyšlený,ale pár stovek navíc by se mi teda hodilo.
Co pro něj koupím psát nebudu,ještě by si to přečetl.

Pátek,ale vypadá dobře,jestli už budu zdravá,tak by Pete přijel.Po dlouhé době
zase na hřbitov a k tomu obojek a vodítko,zní to zajímavě :-).

Sebevražda

28. března 2012 v 10:25 | KT Wild* |  Básně

Vlasy se pouští po proudu větru,
Poslední ,,sbohem" šeptáno do prázdna,
Zbývá do pádu pár posledních metrů,
Hadrová panenka slibem vázána.

Sytě rudé vodopády,pomalu se spouští,
Se smutkem světa i s vlastním selháním,
Sama v davu a hýčkaná v poušti,
Přestala doufat,že bolest odejde se stmíváním.

Pod zemí vyslyšena stejně,jako tady,
Slzy setře si vlastní bolestí,
Neví nač život,neví si rady,
Démoni hříchu,tou bolestí se jí mstí.

Protivná i usměvavá.

27. března 2012 v 19:34 | KT Wild* |  Diary
Dobře,písnička se k článku moc nehodí k článku,ale prostě je hrozně pěkná :-).

Nechápu to,nechápu.Někdy jsem naštvaná na celý svět,ani vlastně není důvod.
Ráno jsem přijela pozdě (OK,tím už se nějak netrápím),vstávala jsem v půl páte...
a přes tohle všechno mi nic náladu nezkazilo,alespoň zatím.Možná jen to nachlazení.
Bolí mě v krku,kašlám,smrkám,bolí mě ucho a dopuji se pomerančovými Strepsils,jen
čekám,kdy si je začnu píchat do žil a mít absťáky.Tak spořádat jich 6 za den,proč ne?
Ale vím,proč jsem vlastně celý den byla poměrně vyrovnaná i přes ne zrovna příjemné
vstávání.Kvůli němu.Byla jsem nervózni už v metru,skoro počítala metry,za jak dlouho
tam budeme...dobře,zase přeháním.Stoupla jsem si na nádraží a čekala.Jakmile jsem
ho uviděla,svižným krokem jsem šla,no a posledních pár kroků už jsem běžela,došlo
mi to,až po pár chvílích.Už jsem skoro jako Bella z Twilight...No,pochopíte v pozdějších
článcích.Kdyby někdo Belle Swanové narval do huby čů*áka Laurenta s tím,že to má sníst,tak to nevědomky udělá...Ale dost o tom jejím:,,Ani jsem si neuvědomila,co jím."

Bože,tolik mi to všechno chybělo.Od jeho vůně,slova,smích a obličeje,až po tělo,až
po všechno.No jo,rozplývám se víc,než máslo v troubě,ale jen sděluji,jak moc velkou
jsem měla radost.
Včerejší nálada byla trochu v jiném směru.Neměla bych se tím zabývat,už to neřeším,ale
v prvním momentě jsem měla zlost a hodně velkou.Co mu je do toho,s kým jsem,co dělám?
Co do mě kéruje?Kam zmizelo to:,,Jo,ale s tim se počítá,že zůstaneme kámoši."Jojo,ať
prohlašuje,jak si na něco hraju,ať si kéruje,ale trochu opomíná časy,kdy jsem mu pomáhala.
Kdy mi skoro brečel na rameni,protože ho nechala holka,která s nim vyjebávala minimálně
stejnym způsobem,jako on vyjebává s polovinou lidí.Mohla jsem si užívat s lidma,který mi
jsou teď nejcenější,mohla jsem si užívat na rozvážce,pít a bavit se.Místo toho jsem jako
kráva seděla v zimě na hlídce a byla s nim.Nikdy ničeho nelituju,i tohle mě mělo někam posunout.Ale už některým lidem z tábora nevěřím ani pozdrav...

Vážné debaty s Cass a nálada k ho*nu.

26. března 2012 v 18:48 | KT Wild* |  Diary

Dobře,nechci,aby se z mého blogu stala stránka,kde si můžete stahovat neslušné fotky,
ale baví mě tohle vyhledávat a říkejte mi,jak chcete,mně se to prostě líbí.A ne,nebudu
přiznávat,že jsem nadržená,nechme to tak,že nejsem,jenom mám jisté...pohlavní pudy.
Kdo taky ne?
Ou jé,naše Korunní hody,jen my se můžeme tři dny za sebou smát očím ve flašce.

Dneska jsem byla venku s Cassie a Luf. a musím říct,že jsem se zase zasmála.A s Cass
po dlouhé době vážná diskuze,které se netýkala ani zastrašování holubů,nebo diskuze
o kousání do zmrzliny a řezání o papír.Týkala se lidí z tábora,Malé nymfomanky,lidí,kteří jsou buď odsuzování,nebo jsou jiní takovým způsobem,až to všem okolo přijde skoro normální.
Plus vysvětlovala teorii o tom,proč mě polovina lidí ze školy nesnáší.Mám ráda to povídání s ní,
už jen z toho důvodu,že to je jeden z mála lidí,který mě zná vážně hodně dobře,rozumí mi a ta
její empatie...hmm,orgasmus z Cass.

Včerejší hovor s Petem na Skypu taky stál za to,už bych ho chtěla mít u sebe.
Těžko se vysvětluje,co mě zrovna na tomhle hovoru tak nadchlo,protože z kontextu
toho moc nepochytíte a vůbec je to naše logika,a když říkám naše,tak jí nikdo
jiný nepochopí.Zkrátka smajlíky překvapení,moje zoufalost,sprosťárny a výgeby.
Vážně není radno ho hecovat.

O rugbyovém soustředění,aneb masturbace,porno,Hurikán a Pete.

26. března 2012 v 17:45 | KT Wild* |  Diary
Jediná fotka,kterou jsem (alespoň prozatím) ze soustředění vytěžila.Kdybyste měli problém
zaznamenat mou existenci,tak je to ten vysmátej xicht v rohu.

Soustředění bylo...zajímavé.Nedá se říct,že špatné,nedá se říct,že dobré.Zkrátka jsme
si pěkně potrénovali,potrápili těla,občas se zasmáli,občas jsem byla docela posmutnělá.
No...občas.Vzhledem k tomu,že jsme ve čtvrtek přijeli a v neděli zase odjížděli,ani nebylo
moc času ty lidi tam pořádně poznat,rozkoukat se,oťukat to a potom se začít řádně projevovat.
Já se totiž v cizích a nových prostorech moc necítím a fakt,že jsem neviděla
Peta tomu moc nepřidával.Takže během čtvrtku,pátku a soboty dopoledne jsme si v podstatě
vytvořila pověst introvertní smutné stydlivky...ale jo,i tak by se to dalo říct.Na večer už jsem
s kluky nějak tak začala bavit a byla legrace.Akorát jsem si vyslechla poznatky,jako například,
že vylejzám z pokoje jenom na večer a začnu mluvit.Musím říct,že na svou povahu a šílenost
jsem tam fakt byla až nebezpečně v klidu a zticha.

Nevykopla jsem dveře,neměla jsem u sebe
v posteli večer schovaného žádného kluka,nekoukala jsem s klukama na porno...vypadá to se mnou skoro až nadějně.Skoro no.Navíc to byla docela změna.Asi jak trávím hodně času s Petem.
Neodsuzuji je,to ne,ale jsou to prostě takových ucha ještě.Nepovažuju se za dospělou,ale
hold kluci ve třinácti,jsou stále kluci ve třinácti.Takže porno,masturbace,přiblblý (ale některý
fakt dost dobrý) vtipy a mohla bych pokračovat.Těžko říct,zda-li byste se vy v téhle společnosti
cítili,ale mně to nevadí,jsem zvyklá,je tam sranda,ale prostě Pete je Pete (ne,nezmiňuji ho v každém článku).

Tohle je prostě naše hymna s Nel. a vždycky bude!,,Říkal si hurikáááán,kluk jako tyyyy..."
Miluju,když si to zpíváme ve srpše.Ano,sprchy na soustředku...o tom by se také dalo
zajímavě vyprávět.

Toť vše,co bych řekla k soustředění,čekejte ještě nějaký ty fílink články s deníkem,recenze
a znáte to prostě...

Když zmizí úsměv a nastoupí samota.

20. března 2012 v 9:56 | KT Wild* |  Diary
Vím,že dneska to bude těžší.Těžší než obvykle,když se loučíme.Vědomí,že se neuvidíme
a že od sebe budeme tak daleko mě děsí.Asi si to ještě pořádně neuvědomuji a toho
se bojím minimálně stejně,až mi to dojde,budu brečet víc,ještě víc než dneska.Ale zvládneme to,
přijdou i horší časy...

Jak tak pročítám moje oblíbené blogy,vidím články,které mě obšťastnily.Poslední dobou
Emilie Autumn docela poslouchám a vzhledem k tomu,že tu před pár dny měla koncert,
mě i docela mrzí,že jsem tam nebyla.Kord,když zjistíte,kde se koncert koná - Kyje - obec,
která je asi 10 minut busem od naší obce.
Vážně nevím,co na tom soustředění budu dělat.Rugby mi nejde,je to spíš příjemná výplň
volného času,ale že bych tomu obětovala život,to se také říct nedá.No co,budu si poslouchat
písničky,myslet na to,jak moc mi chybí a utápět se v samotě,to už tu nějakou dobu nebylo.
Nebo snad ano?

,,Tak dneska večer se domluvíme a já ti dám peníze na toho Mejsna."No jo,táta.Nikdy mě
nepřestane brát,jak to vždycky zkomolí.Jen,abych je měla.A to ani nemluvím o tom,že
nevím,jestli se tam vůbec dostanu.Zatím jsem totiž nenašla nikoho,kdo by tam se mnou šel.
Fajn.Ale prostě musím,když tak tam půjdu sama,ušlapou mě,znásilní,zdrogují a nějak třeba
dojdu domů,ale půjdu tam.

I don´t belive,that anybody feels the way I do,about you now.

18. března 2012 v 21:11 | KT Wild* |  Diary
Pár dnů jsem nenapsala,vlastně ani nebylo o čem.Upřímě mám pocit,že moje deníkové
články jsou poměrně o ničem.Nevadí,zkusím to znovu.Jediné,co stojí za zmínku je opět
- pátek,sobota a neděle.V úterý jsem zatáhla dramaťák.Pochopte,nikdy jsem nešla za školu
a tohle bylo poprvý,co jsem tam nešla,ale neříkám,že mi to za to nestálo.S Petem jsme
to trochu protáhli :-).Nechci,aby se to stalo pravidlem,ale na druhou stranu...Teď se týden
neuvidíme,možná by stálo za to si ten poslední úterek prodloužit.I když mám docela vidinu,
jak to dopadne (nebo spíš já).Až se bude tohle poslední "rande" před soustředkem blížit
ke koncit,spustí se mé krokodýlí slzy a tím to fakt totálně setřu.No co,ještě aby mě to
nemrzelo...
Pátek byl ve znamení přehnaného alkoholu,ztráty poloviny věcí,zničení druhé poloviny věcí,ale i přes tohle všechno to byl nádhernej den.Ale pro příště už to pití vynechávám...Alespoň zase na moment.
V sobotu už jsme začali trénovat na hřišti.Zjistila jsem,že můj strach při rugby už není takový (kelp na dřevo),ale prostě se při skládce dostatečně neohnu.No,dávám tomu čas.Potom rodinná oslava.
Klasa klas.Rodinné vtipy,grilování a totální přežrání.

Dnešek byl také zajímavý.Přijel Pete,tak jsme tu pobyli pár hodin a potom se připojili k ostatním,kde se jich (překvapivě) více než polovina už téměř válela na zemi.Nic nám
nakonec (nebo spíš Petovi) nenechali,což bylo jedině dobře.Takže energiťák s příchutí
marihuany...byl to experiment a je to pěkně hnusný,to vám teda povím.Už jsem se tu
o ní párkárt zmiňovala a ještě asi budu,takže jí dávám přezdívku Malá nymfomanka.
Inu,Malá nymfomanka mě nikdy nepřestane udivovat.Cucá se tam s polovinou kluků,
s některými zajde i dál a do toho ještě stačí prohodit,že je ale zadaná.Asi bych jí měla
odsuzovat,ale nějak mi to nejde.Je to její věc,co dělá.A už jen z principu,že je úplně
z jiného těsta,co já a nenadává mi do ema,jako někteří ji odsuzovat vážně nehodlám.
Já se nad tím spíš pousměju.Máme život před sebou a když jí tohle teda vyhovuje,ať
si užívá.




















No,asi jdu napsat nějaké básničky,recenze,příběhy nebo něco...
Vážně,deníky stojí za nic,už to není o myšlenkách,ale co,jednou si to budu moc ráda číst.
Mějte se.