Duben 2012

,,Až budu velká..."

30. dubna 2012 v 23:02 | KT Wild* |  Magazine
Chtěla jsem sice napsat deníkový článek,jak jsem se měla fajn,užívám volno.
Jak to dnes bylo s Petem super a s Kájou jsme se nasmáli u Hotelu Paradise,
ale nakonec jsem se rozohdla,že napíšu o tom,co mi poslední dobou dost
zvedá mandle.Ta snaha všech dětí v mém věku hrát si na dospělé.

Tak jen pro začátek,aby to nevypadalo,že si seru do pusy - netvrdím,že nedělám
něco z toho,o čem tady budu psát,jenomže z toho mám zřejmě jiné pocity
než ostatní.Nedělám to proto,abych to někomu cpala,nebo proto,že bych si potom
připadla dospělejší.

Oč jde.Vážně nebylo od věci si ten Facebook rušit.Vyhla bych se těm /jsou to převážně
holky/ pipinkám,co potřebují,aby celý svět viděl,jak moc jsou "drsné".Takže sem tam
nějaká fotka s cigárkem či flaškou a co hlavně ty statusy,za který bych jim uřízla ruce
/ne fajn,nebudeme to hrotit/.,,Sice nevim kolikrát jsem blila,nic si z toho nepamatuju,
ale bylo to super! :P" ,,Jdem se ožrat ;D" A koho to zajímá?Fajn,ať se ožrat jdou,pokud
se jedná o kamarádku,ať mi potom nějakou vtipnou historku odvypráví,ale proč to cpát
na Facebook?To samé u trávy,nebo kouření.Jo,k tý trávě mám asi averzi od dob My děti
ze stanice Zoo a od té doby,co Sisi začala hulit.Při jejím štěstí a touze všechno vědět,
všechno znát to jen u trávy nezůstane.Odbočuji.Vadí mi to.Mají pocit,že jsou hrozně
velký a dospělácký,ale jak někdo takovej může bejt ve čtrnácti?Máme celý život
před sebou,zatím jsme poznali jen třetinu toho,co máme a někteří z nás mají potřebu
si hrát na všeználky.Neříkám nekuřte,nepijte,nepíchejte,ale nesnažte se hrát si na dospělé.
Jen tak mimo řeč,co je vlastně dospělého na tom pít,kouřit nebo se milovat?Nic to nedokazuje
o tom,že to již v hlavě máme srovnané a jsme na svůj věk vyspělí,spíš naopak.Také na blog
píšu,že jsem třeba byla pít,ale protože blog je o mých pocitech a chvilkách,je to prostě součást
mého života /nepleťte si to s pojmem smysl/,ale nepíšu to sem proto,abych si připadala vážně
štajlová,že si myslím,jak moc dostanu vaše uznání,když budu pít,ne nedostanu,možná tak nějaký
nepěkný komentář,když bych to podala tím jejich stylem a za jejich účelem.Jasně,zkoušíme nové věci,třeba ne moc dobré pro nás,ale nepřehánějme to a už vůbec to neberme,jako nějakou výhru.

Už totálně mi přijde hloupý si něco odpírat.Taky mě vyloženě serou věty typu ,,Ale to jsme byli
ještě malý."Jak tohle může říct čtrnáctileté dítě?Vždyť pořád malí jsme!Dobře,vyrostli jsme
ze tříkolek,možná už si nevyměňujeme samolepky a nescházíme se s kluky pod stromem na pusu,ale to neznamená,že už jsme dospělí.Pořád jsme děti,nemáme tisíc povinností a starostí,co
dospělí.Bohužel se ani nenadějeme a budeme patřit mezi ně.U mě již uběhlo čtrnáct let života,
to znamená,že dle zákona budu dospělá za čtyři roky.Když to tak vezmete,není to mnoho.
Nejsem ta z těch,co se těší na dospělost.Jaké to má výhody?Jste trestně odpovědní,doby kdy jste chodívali každý den s kamarády do parku se vyblbnout už jsou pryč.Dobře,má to i výhody.
Těším se,že budeme bydlet spolu /doufám jen,že to nebude mít negativní důsledky/,nebudu vidět xichty jistých učitelek,jenomže dětství má spousty,spousty dobrých výsad.Takže nevím,
proč bychom se nemohli chovat nezodpovědně,bláznivě,dělat xixchty,koukat na pohádky,číst
si pohádky,dělat hloupé dětinské vtipy a co hlavně - být dětinští.Jak říká paní učitelka na dramaťák - děti jsme teď,dospělí pak budeme celý život.

To nejlepší a nejhorší,co mě potkalo.

28. dubna 2012 v 13:15 | KT Wild* |  Magazine
Při nostalgických náladách se každému něco vybaví.No,je toho dost.
Ať už příjemné vzpomínky,nebo naopak černé chvilky.Já nejsem
jiný případ,mám to naprosto stejně.Jenomže se řídím jedním mottem
,,Nikdy ničeho nelituj." Vše se děje za nějakým účelem.Věřím v osud.
Měli jsme autonehodu,ležela jsem 14 dnů v nemocnici.Kdyby se to nestalo,
teď už bych byla v devítce.Ale stejně mě to mělo někam posunout.
Ty změny,kterými jsem si prošla.Z naprosté barbieny sem,něco mezi
metalistkou a divnou existencí.Díky tomuhle v podstatě dokážu pochopit
obě strany /ač k mnohým hloupým dilinám mám averzi/.Řezala jsem se
/no,občas na to mám chuť i teď a nejen chuť/,kvůli tomu mě rodiče
poslali k psychologovi,i tohle mě někam posunulo.Moje taková teoretická první láska,
to vlastně láska nebyla.Kluk co se mnou vyjebával a podváděl.No,když zjistil,
že mu po třech týdnech nevyhonim ani nevykouřim,tak to raději utnul úplně.
Nelituju toho.Díky tomu,jak jsem spadla na hubu mi došlo,že nemůžu naivně
věřit a nějakou dobu jsem nevěřila ani v lásku.Ubral mi na důvěře,což je z části
i dobře.Začala jsem pít a piju doteď.Moje mozkové buňky pláčou,pociťuji,
že je teď pro mě i trochu těžší se učit,zotavuju se z těch každotýdeních pátečních
pitek /alespoň teď,abych napravila známky/,ale na druhou stranu jsem se naučila
vymezit hranice,vím,že můžu pít aniž bych se opila,vím,jak to chodí,když se někdo
opije,pomohlo to naší partě se trochu utužit.Přiznám se,že tohle mi i trochu napomohlo
k mojí nynější láse.On je taky ten zásadní zlom.Z nejlepšího kamaráda
na nejmilovanější osobu na světě.Nebýt pití,tak mi bude ještě dlouho trvat,než
mu řeknu,co k němu cítím.A toho vztahu,co mám teď nebudu litovat nikdy,nejlepší
věc,co mě potkala.Doufám,že navždy /ať už vám to přijde jakkoliv naivní,váš
názor/.Ale i kdyby ne,je to první láska,vždycky bych na ní vzpomínala v dobrém.
Jen doufám,že se nikdy nestane vzpomínkou.Vše nás mělo někam posunout
a i ty nejhorší zážitky jsou dnes úsměvné.

Ale je jedna věc,která mě mrzí hodně.Když jsem zradila nejlepší kamarádku.Málem
jsem si něco začala s jejím tehdejším klukem.Bylo to v opilosti,ale stejně mě to mrzí.
Nevrátila bych to,to ne.Naopak,vím,že takovou chybu už nikdy udělat nechci
/tohle je takový další posun/.Ještě víc mě uvádí v přesvědčení,
že i přes to jsem stále nejlepší kamarádky.



Kriminalita stoupá

27. dubna 2012 v 17:02 | KT Wild* |  Diary
Jedna psychopatická.

Zase se vás chystám otravovat a vám se to zase nebude chtít číst.Jen tak mimochodem,
tresty smrti vůbec nejsou od věci,hlavně co se týče spamerů,kteří jsou líní přečíst si článek,
ale chválí mi blog,nebo potřebují,abych hlásla pro lízátko Chupa Chups./Vražda,vražda!/
Fajn,o tom jsem tu vůbec psát nechtěla.

Inu,čím bych začala?Je více věcí,o kterých třeba vyprávět.Tak například bych první mohla
zmínit naší nejmenovanou obec,která už mi /když to hoodně přeženu/ připomíná new
yorský Bronx.Promiňte,ale když si to takhle naše milá Kachna běží a naproti ní chlápek
s nožem...No,běhalo se jí o trochu svižněji najednou.A dneska chlap,co si honí na zastávce.
Vzhledem k tomu,že v blízkém okolí žádná jiná holka nebyla a vzhledem k tomu,že jsem
dneska zrovna nebyla nabalená /na tom asi u těchhle lidí nesejde/,tak je dost možno,že zrovna
já jsem mu dělala předlohu á la Vyhoň si nad Maximem.Nakynutej hoper po třicítce,super.
Když jsem to dnes vyrpávěla Luf.,smála se.Jasně,třeba to zní vtipně,ale na druhou stranu
mě smích rozhodně přejde ve chvíli,kdy si ze mě někdo udělá sekanou,anebo ve chvíli,kdy
budu účinkovat v pořadu 14,těhotná a znásilněná.Ač to beru lehce s nadsázkou,v tomhle
mě tahle pražská prdel překvapila,nelíbí se mi to,ani trochu.
Co dál?21.května vypukne velká slává,které se říká interní večer dramatického kroužku.
Asi jsem se ještě nezmiňovala o tom,že teď má naše učitelka docela nervy.Před jistou
dobou totiž naší malou "učebnu" navštívili feťáci,zničili kostými i osvětlení a celá
poměrně dobře vybavená učebna byla ten tam.A tak začala menší rekonstrukce,dnes
už tam zase můžeme zkoušet,světla fungují,ale ty kostými už nemáme.Každopádně
se před nedávnem u učebny našli flašky s chlastem a co hlavně - injekční stříkačky.

Jedni zabouchnutí na hřbitově

25. dubna 2012 v 16:34 | KT Wild* |  World of Hurts
Žít s tebou a pro tebe umřít - to je více než navždy a ještě více,než štěstí.
Když jste samy,vidíte okolo svět plný lidí.Když jste s osobu kterou milujete,
je jen váš svět a On.
Nikdy si nemůžeme být jistí tím,co se stane zítra,či za rok.Jediné čím
si jsem v tuto chvíli jistá je,že pokud mne opustíš,srdce exploduje.



Přijde mi,že tahle písnička se k tomu nějak hodí.

Lost and misery

24. dubna 2012 v 9:46 | KT Wild* |  Diary






























Stále zvažuji,jestli napsat k tématu týdne /nezní to špatně a rozhodně se o toho o tom
dá napsat spousty/,nebo deníkový článek.A vidíte pro co jsem se rozhodla,i když článek
na téma Minulost tu bude co nevidět,vím to.A teď zpátky k životu,i když občas by nebylo
špatné z něho utéct,z těla pryč,pryč od toho všeho co mě uvádí v zoufalství...
Víkend byl fajn,mohli jste postřehnout,že jsem s Cassie navštívili Petřín a v blízké době
to čeká i Peta.Neděli jsem s Petem trávila,jako vždy nemohu nic vytknout,snad jen
jak moc se těším,až uděláme nějaké fotky /co třeba dneska na hřbitově?/.Nějak mě
to chytlo.Emilie Autumn je mi čím dál tím blíž,už se to dá považovat téměř jako úchylka
/ba ne,úchylka je,když šňupu Petovi trenky/.Chtěla bych mít víc času.Na poznávání
věcí,ke kterým už se chystám nějakou dobu.Přečíst knížky,co chci /Filosofská historie,
Pravda o Nirvaně,Emily Strange,Snílek Jacky,.../,jít na hřbitov a nebýt tu málo a ve spěchu,aby
u nás Pete spal,chci si naposlouchat spousty starých kapel,koupit si jeijch trička a pyšně
je nosit.Chci toho tolik a ani nezvládám,co mám.Táta s mámou mi to nezapomenou připomenout,
den co den.A pardon,netěší mě to.A pardon,jsem nepříjemná.Fajn si ráno zarazit do nohy
střep,zničit si sluchátka a opět přijet pozdě.To bych nebyla já,kdyby tomu tak nebylo.Nic
to nemění na tom,že už s tím chci něco dělat.Soukromé gymnázium Josefa Škvoreckého - taky
vás tohle slovní spojení tak děsí?Možná ne.Každopádně s mými známkami se tam dostanu horko
těžko a přijmačky z matiky,bojím se,že to bych nezvládla.Bojím se příštího roku.Jak dopadnu.
Nechci zjistit,že mě nikam nevzali.Nechci si připadat jako troska,fetka /ne ve smyslu drog,ty
nemám moc v lásce/,tak moc hloupě.Vím,že to tak není,alespoň,co se té hlouposti týče...

Dobrý,dostěžováno,vyventilováno,teď se zase věnovat matice,frájině a dalším pí...podstatným předmětům.
Už mě chytlo i to nový.

Jednou takhle na Petříně s Cassie

22. dubna 2012 v 0:04 | KT Wild* |  World of Hurts
/možná že mě tímhle inspirovala Passion Blueberry/
Bože,jak já jsem si oddechla.Tolik jsem se bála,zkoumala každý milimetr svého těla
a očekávala nějakou převratnou změnu.No,nestalo se - naštěstí.Mám to i potvrzené.
Vážně nemíním říkat,oč jde,lidí mě odsuzuje dost,ale zkrátka - velký oddych.
K tomu odsuzování.Neřeším to,opravdu ne,ale třeba když jdu s kamarádkou,co
na civící lidi není zvyklá,tak si toho třeba i všímám a je to...poněkud úsměvné.
Jak lidi koukají.Na tvář,na torso a na boty.A potom jsou reakce různé,po většinu
času musím zříct udivené nebo záporné.No co,není to jejich věc.Ale dobrý
ty pohledy dneska.Ten den byl pohodový,až na ten stres,než jsem zjistila,jestli
se mi změní život o sto osmdesát stupňů.Cpát se ovocem,mít výtlemy z naší
hlouposti a šajnit se na Petříně.Fajn den to byl.A ty fotky,nějak mě to chytlo.
S žádnou holkou si nepopovídám líp,jako s Cassie.Tak intimní a absurdní diskuze
zároveň,to nikdo nevymyslí.Možná byste si mylně mysleli,že všechny moje kamarádky
jsou metalistky,nebo prostě lidé podobní mě,ovšem opak je pravdou.Většina mých
kamarádek s metalem nemají nic moc společného.Dobře,možná je učím,občas
řeknou,že to co poslouchám je pěkné,ale jinak?Cassie miluje Muse,to jo,ale metal
nijak zvlášť neposlouchá.Sisi poslouchá Bruna Marse,Justina Biebera a tyhle sr...
věci,ta má s metalem ještě méně společného než Cass.Luf metal poslouchá a to je
z mých dobrých kamarádek asi všechno.S Cassie se ovšem shodneme na tom,jak
moc nám imponuje Emilie Autumn,nakazila jsem jí.Takže posledních pár dnů hlavně
ona a staré kapely.Zrovna dneska frčeli Oasis.
S rugbym to taky vypadá více než bídně.No...jak se to vezme,potřebuji si to promyslet,
ale za kluky už hrát nebudu,možná párkrát ještě zajdu na trénink,ale zápasy už ne,
stejně to pro ně bude lepší.Jen ať se brácha nestará,nepotřebuji,aby to ventiloval
dál.Nicméně bude konec stresu,budu si chodit běhat,cvičit a to bez některých kreténů,
co kalí vzduch svou hloupostí.
No,proč je vlastně tenhle článek v rubrice World Of Hurts?A co je na něm tak spešl?
Asi to kvantum fotek,kterýma se vás chystám zaplavit.Ale ty samostatné svoje si nechám
spíš pro další články,ty deníkové.

Nadrženost

20. dubna 2012 v 21:38 | KT Wild* |  Básně






















Ruka svázána u postele,
Spokojený pohled na tvé tváři,
Milovat se před kostelem,
Naše touha září svatozáří.

Lízej,škrábej,kousej,křič,
Ruka už je v kalhotách,
Náhle pohltí tě chtíč,
Mě pohltí nahota.

Nová hra je novou sázkou,
Morálka tě opouští,
Touha však svázána láskou,
Nežije,kdo netouží.

Co kdyby...?/Nevíme,kdo z nás je jeden z milionu/.

19. dubna 2012 v 15:37 | KT Wild* |  Diary

Možná článek nesmysluplný,možná trochu depresivní a pesimictký,ale jisto jistě
pravdivý.Když si říkáte to takové:,,Ale mně by se to nestalo,je to malá pravděpodobnost."
Sebe z toho vynecháváte.Proč by se to mělo stát zrovna nám?Asi jsme přes příliš přesvědčeni
o svém štěstí.Jenomže potom stačí ten jeden okamžik,strmý pád na hubu a všechna
tahle jistota je pryč.Každá takováhle zkušenost nám dá za vyučenou a my víme,že nás se to
také týká.Začneme být nedůvěřivý a to hlavně co se týče procent či pravděpodobnosti.
Nevíme,kdo z nás je onen jeden z miliónu.Který dostane vzácnou nemoc,který bude mít
nadpřirozené schopnosti,který objeví nový zákon ve fyzice.Ač se to může zdát směšné jakkoliv,
nikdy nevíte,co bude zítra,natož za pár let.A já se bojím.Bojím se toho,že tahle malá pravděpodobnost
mi totálně změní život a absolutně mě vykolejí.Jistě,všechno má řešení,ale vše má i své překážky
a zrovna tohle jich nemá nijak málo.A tak se ptám,co bude zítra?Mohla bych se ptát i co je dnes,
protože ten strach mě dohoní a přemůže.Už jsem paranoidní,každou změnu ve mně tomu přisuzuji,
i když tu je jen malá šance.A jsme zase u toho.Musím to zjistit jak to je,kde je pravda a jestli se tahle
malá šance potvrdí.Snad ne,doufám...
Dobrý,už jsme se z toho vypsala.Možná zbytečně straším,ale stejně.Teď ještě sedim ve škole.Osobnostní
výchova a Ústava ČR.Dobře,moc tomu nevěnuji pozornost,ale jak mám?V hlavě mi leží problém napsaný
nahoře a to opomíjím mou nechuť,kterou mám k dnešnímu tréninku.Už bych se vážně měla rozhodnout,
zda-li odejít.Láká mě to čím dál tím víc.Ty lidi /ne všichni/ mě tam serou,moc mi to nejde,...Sepíšu si plusy
a minusy,tak to udělám.Předpokládám,že bude víc minusů než plusů.Raději bych byla doma,v klidu uklidila,
naučila se,relaxovala,třeba si sama zaběhala,ale bez společnosti pubertálních ocasů,který mě už začínaj
deptat.A nejen to,na tátu také mnohdy neházím zrovna přívětivé pohledy a nevýhoda je taky,že brácha
to hraje sedm let,možná si moc neuvědomuji,že nás trochu srovnávat budou.Ale je tu taky něco,co
by mi chybělo.Někteří lidé,i ten sport a běhání a hlavně výplň volného času.Neměla bych co dělat a byla
bych tak akorát smutná,že jsem skončila.Musím to ještě promyslet,hodně.

I want to mix our blood and put it in the ground,so you can never leave.

18. dubna 2012 v 20:18 | KT Wild* |  Diary
Áno,ať už se jedná o kliše,mou změnu nebo prostě celkový výjev společnosti -
propadla jsem té úžasné paní jménem Emilie Autumn a i když jsem si myslela,
že k žůžovému designu se nikdy nedopracuji,s tímhle jsem nad míru spokojená,
ač bych tuhle barvu na sebe nenavlíkla.Taky jsem propadla starým kapelám
a za to vděčím Petovi,ne že bych to dřív neposlouchala,ale řekla bych,že je
to člověk,co poslouchá nejkvalitnější muziku a úkazal mi spousty nových kapel
v širším rozlišení.Led Zeppelin,White Stripes atd. ...Dneska jsme si na hudebce
pouštěli Elivse Presleyho,Pink Floydy a Beatles.Řeknu vám,ať už je to staré,jak
to je,je to bomba!Snad budu mít víc času někdy,abych si to naposlouchala
pořádně.Ještě bych si tam mohla připsat toho Bacha /housle forévr/.Ať žije hudba
našich rodičů,dědečků,pradědečků a králů.

A jak jde život?

,,Life is like a roller coaster.It has its ups and down pages.But it's your choice to scream or enjoy the ride."


Kamarádi a další /zrádné/ blízké okolí.

15. dubna 2012 v 16:01 | KT Wild* |  Diary
Sama nevím,čím to je.Jestli tou nedůvěrou,kterou trpím vůču sobě i ostatním.
Jestli tím,že už se ztrácím v tom,zda-li je chyba ve mně nebo v nich /řekla bych,
že každý na tom má podíl/,nebo jestli už mě fakt všichni tak serou tím,jak se mi
serou do života.Jo,štve mě to.Myslím si,že na téměř sto procent můžu věřit jen
Petovi a Cass.Sisi na mě pomalu a jistě /spíš rychle a už hodně dlouho/ totálně
sere.A když si spolu píšeme,tak se 90 procent diskuze týká jí.Jo,fajn.Pomohla
mi najít tu peněženku,asi před půl rokem mi taky nějak poradila,ale jinak?Snažím
se jí bránit před těma,co jí pořádně neznaj,ale tvrděj o ní,jaká je to píča.Nemyslim
si,že je píča.Ale když ke mně někdo přijde s tim,že už jsou ty fotky s výstřihem
dost přehnaný,nebo že se jim nelíbí co dělá...Snažím se jí bránit,ale zároveň nemůžu
říct,že s nimi nesouhlasím,protože z části mají pravdu.Plus vlastně ani nevím,kde
nakonec ta pravda je.Odepisuje jen když se jí chce,navíc mám skoro dojem,že si mě
v chatu i blokuje.Když jsem s ní,tak si stěžuje na "kamarádky",které jsou fajn,ale nemůže
jim věřit,na kamarádky,které jsou na ní v jednom kuse naštvané.A říká jim to samé o mně?
Spíš ano,než ne.Dobře,zatím nic nedělá,ale když se podívám rok,půl roku zpátky,kdy
mě 2x ne moc pěkně zradila,a kdy jsme se spolu nebavili sama sebe se ptám,co mě
ještě drží se s ní bavit.Starý dobrý časy?Nostalgie?Minulost?Ano,minulost.Přítomnost
už tak růžová nebude.Říkám si,že z toho vyrosteme /třeba obě/,ale co když ne?A to jí
mám pořád omlouvat?

Na rugby je to taky děs a hrůza.Jo,ty lidi baví mě srát,ale mě už to docela vysiluje.
Dobře,ne že by mě mrzelo,že kvůli mě dneska ten debil nehrál a má rozesranou nohu,
ale stejně to příští trénink udělá znovu.A táta?Všude okolo mě ho všichni pomlouvají.
Nikdy rugby nehrál a dělá trenéra,nic náš nenaučí,nemá na to.Jo,asi maj pravdu.
Ale na druhou stranu mám záblesky,kdy mi ho je líto.Vím kolik elánu do toho vkládá,
že ho to baví a nevzdává to s náma,ale má tohle cenu?Navíc potom přijdou ty jeho
chvíle,kdy mi je fakt dost jedno,trenér nebo táta,ale v obouch případech mám chuť
ho uškrtit.Nejvíc mě na tom sere,že je to prostě proto,jak moc jsme stejní.

A o lidech ze školy je taky škoda mluvit.Kreténi,co maj svejch starostí dost a právě
proto to řešej kérovaním do všech,holky,který se do mě akorát navážej a pomlouvaj
mě.Fakt už bych někdy chtěla střelit do vzduchu,zakřičet,ať už držej hubu.Aby
ty dilinky dostali přes čumáček a klečeli v bahně.Áno,směrem ke Kachně se ženou
přílišné nenávistné sklony,už to tak bude.