Tábor 2012

12. srpna 2012 v 14:43 | KT Wild* |  World of Hurts
Vím proč klepu na dřevo a proč mnohdy nechci nic zakřikávat.Na to,
jak jsme doufali,že ten tábor bude bezkonkurenční hodně zklamal.
Nejen tábor,mnohdy jsem zklamala samu sebe i spousty lidí okolo.
Nikdy ničeho nelituji...snad už ani to není často pravda.Zase často
upadám do mizerných stavů,depresí,pochyb,strachů...Věci mě nutí
přemýšlet,lidé mě k tomu nutí.

Hned jak jsme přijeli nás všichni začali pozorovat.Jak moc se k sobě
máme,co spolu děláme,jak se k sobě chováme.Snad ani nevím,jestli
se mi líbí či nelíbí,jak moc nědy lidé řeší věci,co se týče mě nebo nás.
Hned první večer nás všichni upozorňovali,že jestli se k sobě budem
přehnaně mít,tak že za dva dny jedeme domů.Nechápali jsme.Vzhledem
k tomu,co děláme normálně na veřejnosti /i ten sex občas/,tak mi to
že se najednou před všemi jen líbáme,nebo na sobě sedíme přišlo dost
absurdní.Následovalo klikování za jednu zkurvenou pusu,vyřazení s programu,
protože jsme se nedostatečně zapojovali do kolektivu,debata s vedoucími,
nebo to věčné,že je Pete podpantoflák,že s ním manipuluju,jak jsem dominantní...
Do toho ještě pochyby a problémy s kamarády.I jim vadí,jak málo s nimi najednou
trávím času.Mnohdy jsem se nenáviděla,s některými názory souhlasila,s některými
nikoliv.Nevím čím to je,tohle všechno...Už jsem začala dávat na ty názory ostatních.
Když do vás hučí lidi,se kterými jste se minulý rok měli rádi...Celé mě to deptalo.
Všichni měli pocit,jak nám kření.A já přitom byla rád,když se prostě sešla parta,Pete
a kecali jsme.Akorát si teď vyčítám,že jsem ho někdy neposlouchala,že jsem se mu málo
věnovala,jak to někdy kazím...Jako bych všechno dělala obráceně,než jak bych měla.

A klady?Někdy ta sranda.Že jsem viděla po roce Želvu,že tam byla Cass.Byla jsem dva týdny
člověkem,kterého miluju,vodnice s vedoucími,poslední den v lihu,který ovšem měl i zápory,
které si vyčítám,voda,když jsme s Petem a Cass zpívali Wonderwall celému táboru.
Když jsem viděla jeho mokré nejroztomilejší kudrlinky /zabte mě za to slovo,ale on takový je/.
Když jsme se spolu koukali na večerní nebe.Když jsme spolu tancovali.Když jsme spolu
seděli u vody.

Dětství.Přeznejme si to nebo ne,ale pomalu o něj přicházím.Neříkám,že nejsem dítě,to ne,
nicméně mi přijde,že si najednou všechno víc uvědomuju,že už nejsem desetiletá
bezstarostná.Poslední rok nebo dva mi tohle celé přijde jako jeden velký šok.Od toho,co
se děje se mnou až po to,co se děje okolo mě.Tak absurdní tohle všechno.Máma,táta,já,...
Pokrytectví,lži,povrchnost,štěstí,neštěstí,láska,alkohol,krev,bolest,....Hlavní náměty mých
básní,hlavní náplň mého života.Chci mu dát všechno a stále mi přijde,že mu nedávám nic.
Lidé okolo buď tvrdí,že s ním trávím moc času a kašlu na ně,nebo že s ním manipuluju...
Nic z toho není dobře a k tomu všemu mám velký zmatek sama v sobě.Ten zmatek tak trochu
souhlasí s oběmi tvrzeními.Snad se uvidíme.Kolikrát mu to chci vynahradit.Všechny ty věci,
co jsem nestihla nebo udělala špatně,ale vždycky z toho akorát zůstanou prázdné plány.
Protože místo toho,abych si užívala jeho přitomnosti,nechám se unášet dávkou pochyb,
bolestí,strachu,vlastním světem v mé hlavě,bolestným světem.Kde je ta chemie?
Je přerušená tou zdí,kterou jsem těmi všemi píčovinami vybudovala.Je cesty zpět?Nechci
něj přijít...


Wonderwall - you're my wonderwall... -
Já,Pete,Cass,Želva.
Náš oddíl.Většina těch holek byla super) A náš vedoucí.Až na ten poslední den
jsme spolu docela vycházeli ... )
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jean Jean | Web | 12. srpna 2012 v 15:25 | Reagovat

Připomněla si mi můj tábor, naštěstí poslední, minulej rok. Tak trošku jsem si tam začala něco s vedoucím. Ehm, m+ bylo 14 a jemu 24. Nevermind. Jasně, že ne na veřejnosti ale i tak měli vedoucí podezření a on by z toho měl asi docela průšvih. Jednou večer jsme se za chatkama začali líbat a potom už to šlo, o poledních pauzách jsme hráli hry v naší chatce, když jsme šli k vodě, tak jsem ho tahala do vody (jako naprostá piča) a on mě hrabal do písku. Divim se, že se nakonec na nic nepřišlo. Potom jsme se ještě scházeli asi dvakrát po táboře a pak jsem ho nechala protože mi začal připadat spíš jak úchyl (bože, nechápu, jak jsem si s ním vůbec mohla začít) a radši se zaměřila na M. (i když... je tohle teď výhra?) .... trošku jsem odběhla od tématu :-D

Jinak chci říct, že vám to spolu strašně sluší :) A že se našlo aspoň několik pozitivních věcí a hlavně, že jste tam byli spolu :)

2 Kykyňa Kykyňa | Web | 12. srpna 2012 v 15:25 | Reagovat

Som rada, že si sa vrátila. Priala som ti, aby si si to veľmi užila. Škoda, že keď sa človek na niečo veľmi teší, väčšinou to dopadne otrasne a on sa potom trápi.

Láska občas dopadne na dno a je len otázkou dvoch ľudí, či chcú spolu znova vyskočiť alebo tam jeden z nich zostane.  Podľa mňa bude všetko zasa fajn a ty nebudeš mať pocit, že svojim priateľom manipuluješ. Ja som tiež celkom dominantná, rada mám veci po svojom a priateľ mi často vyhovie. Preto si občas robí srandu, že som pod papučou, ale sám mi povedal, že je rád, že som taká aká som a idem si za tým, čo chcem. Viem, že chcem mať vždy pravdu, našťastie ju skoro vždy aj mám :D.

Na tábor sme spolu našťastie nikdy nešli, sama viem, že by to nedopadlo dobre. Sú tam obmedzenia, presne tie, čo si spomínala. Žiadne nežnosti, venovať sa hlavne ostatným a ja som navyše dosť žiarlivá a on celkom spoločenský. Som rada, že sme sa mnoho krát toho tábora zriekli.

Tebe to snáď prinieslo aspoň nové veci na zamyslenie a tiež skúsenosti s ľuďmi a vzťahmi.

Naozaj sa teším, že si sa vrátila. Na všetkých fotkách ste veľmi roztomilí. A na tej prvej ste úplne eňo ňuňo očarujúci :-)

3 Anna Anna | 13. srpna 2012 v 16:07 | Reagovat

Doufám, že sis ten tábor užila a že tam bylo více pozitiv. :)

Dospívání. Když si člověk uvědomí, že už není malé dítě a že si hraje s jinými ‘‘hračkami‘‘, má jiné názory, jiné chování, jiné zájmy a záliby….a další změny, ať už fyzické nebo mentální. Ale ta fyzická vyspělost neukazuje tu mentální, teda jak kdy.  
Někdo dospěje v 14, někdo v 15 a třeba někdo až v 30 nebo nikdy. Znám mladší lidi než jsem já.
  Holky co se v 13 – 14 chovají jako staré-mladé a oblékají se na 30, a chovají se jako dospělé…kdo ví, třeba už dospělé jsou nebo se tak cítí, ale možná je to jen jejich ‘‘hra‘‘ na dospělé, ale nechci říkat, že si na něco hrají nebo se přetvařují, já jim do hlav nevidím. O dospělosti, vyspělosti a mentalitě, nerozhoduje občanský průkaz, ale to co máš v hlavě.    A třeba 30 – 40 ženy si vezmou barevné oblečení a chodí na párty jako mladé dívenky a i tak se chovají a užívají si život plnými doušky.    A za to mladé dívenky sedí v čajovně, v kavárně, nebo knihovně a čtou si sečtěle odbornou literaturu. Občas se stane, že 30ti-letá žena se chová jako ‘‘pubertální‘‘ 15ti-letá holka a  15ti-letá se chová jako ‘‘stará-mladá‘‘ 30ti-letá perfektní panička.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama