Říjen 2012

Co může způsobit jedno slovo,věta,nebo třeba SMS?

30. října 2012 v 14:36 | KT Wild* |  Magazine
Nejparadoxnější na životě je,že ty největší pohromy a překvapení přicházejí náhodně,bez jakéhokoli očekávání,že ty nejprostší věty a slova dokáží změnit nejen náš život,ale i celý svět.Jeden výkiv pocitů může ovlivnit naše štěstí na několik let.Ty nejprostší náhody a podivuhodnosti tvoří náš svět jedinečným.Ne vždycky se ovšem jedná o věci příjemné.Ale myslím si,že takové věci se dají z velké části ovlivnit.Vůlí,rozumem,ale i srdcem.

Třeba mě by nenapadlo,že slovo miluju,řeknu zrovna Petovi,před deseti měsíci ani náhodou.A taky by mě nenapadlo,že jsem si jedním slovem málem celý vztah pokazila.Jedna SMSka,protože už jsem to chtěla nějak vyřešit,ty pochyby a ne stále bádat,protože jsem si řekla,že o tom budu hrozně silně přesvědčená,a že ten vztah a všechno...Co na tom,že mu věnuji,co nejvíc to jde,ale najednou mě napadlo,že je to všechno lež.Snad jsem si ani pořádně neuvědomila,co dělám.Jen jsem věděla,že jestli se něco stane,tak nechci žít.Za chvíli se mi ozval Pete,plakal,ptal se proč,a co bude dál.Byla jsem na tom stejně,jako on.Pláč,bolest,zmatenost,otupělost.Naštěstí jsem to všechno vzala zpátky dřív,než jsem to stačila potvrdit.Přesvědčil mě a pomohl mi.Protože on zná klíč mého srdce a je si toho co cítím vědom lépe než já.Přítel je ten,kdo vám předzpívá melodii vašeho srdce,když ji zapomenete.A to on dělá,téměř pravidelně.Pár dalších dní,jakoby bylo nějaké znovuzrození,bylo to skoro jako na začátku,protože jsem si toho všeho najednou vážila víc.Protože mi došlo,že bych přišla o všechno.Ne,možná mi to nedošlo dostatečně,ovšem...Dost na to,abych se do podobných hloupostí víckrát nepouštěla.

Ta nejistota mě někdy tíží i teď,ale vidím,že to pomalu mizí a vidím,že to je možná nějaká iluze dlouhodobého vztahu,či strach,něco,co nás pumpuje k lepšímu jednání a k tomu,abychom dotyčného neztratili.Takže doporučuji všem tupým hlavám - jakmile necítíte motýli v břiše,neznamená to hned,že nemilujete,jen ten vztah má větší váhu.Nevzdávejte to,pokud někoho milujete,ať už jsou problémy sebevětší.Láska má cenu.

Miluji tě a jsem ti strašně vděčná,za každý tvůj dech,slovo i pohled,protože to je pro mě,za to,co pro mě děláš :-*

P.S.Omlouvám se,že to není moc propracovaný článek a omlouvám se i za případné chyby,píšu ze školy,v rychlosti.

Není zamilován ten,kdo nemiluje navždy.

28. října 2012 v 10:12 | KT Wild* |  Diary

7986320140_f5cc19732c_large

Snad už jsem skoro přestala číst ty diskuze o tom,jak někomu první láska vyšla,články o tom,kdy má vztah šanci vydržet navždy.Ale je to jako každý cíl - někdy hodně pevných nervů,vůle,naděje a hlavně - lásky.I když i té někdy není tolik,kolik bychom si jí přáli.Ale je to jen na nás.

Z těch diskuzí mi ale spousty věcí došlo :

1/ Nesmíme dovolit,aby se nám do milostného života míchal někdo třetí - A o nevěře teď nemluvím.Mluvím o tom,když vám někdo cpe,že ho zajisté nemilujete,že děláte něco špatně,že byste to měli dělat líp,že manipulujete se svým protějškem,...V každém vztahu je jistá nejistota,pochyby a obavy.Někdy na čas zmizí,někdy jsou silnější,někdy slabší.A pokud na vás ten třetí vyrukuje s nějakým soudem,když se bojíte a silně pochybujete,nemusí to rozvrátit jen vaše myšlení,ale také vztah.Nebo když slyšíte někoho,kdo je ještě v té počáteční zamilovanosti,někoho,kdo má 'ideální vztah' a říkáte si,proč já to tak nemám,je snad něco špatně?Pravda prostě je,že budeme mít vztah takový,jaký si ho udělám,ovše z druhé strany,nic není perfektní.Na chvíli možná,ale karty se obrací.Takže takové ty dobré kamarádky,co se diví,že máte nějaký problém a radí,že byste se měli rozejít,nebo vůbec vám zasahují do jednání,vyhoďte honem rychle z okna,protože takové krávy dokážou vyděšenému milujícímu člověk zhatit vše.
2/ My utváříme to,jak to bude,ne statistiky - Když jsem všude četla,že první láska většinou nevydrží,kort v dnešní době,bylo mi z toho smutno,mizerně,plakala jsem.Názory,že si člověk nic neužije,když je ve vztahu celý život s jedním člověkem a další fakta mi moc na energii nepřidávaly.Vyměnit kecy lidí zklamaných z lásky,ještě k tomu,které neznám za něco,co chci budovat a stojí na tom můj život?To jsem opravdu tak věřila internetové diskuzi?Ne,že bych se kvůli tomuhle chtěla s Petem rozejít,každopádně jsem byla smutná,co když to tak platí i u nás.
3/ My nastavujeme laďku a meze ve vztahu,ne společnost - Možná to je vyřečeno v některém z výše zmiňovaných bodu,nicméně pokud si řekneme,že tohle ve vztahu není a tohle je normální...Kazíme si to,aniž bychom chtěli.V něčem je to horší,než vztah vaší kamarádky a v něčem zase lepší,a co?Musí to tak vyhovovat nám,kašlete na to,zda to tak mají i druzí.To se potom nikdy nikam neposuneme.
4/ Problém se nerovná rozchod - Někdo odpustí i nevěru,někdo ne,někdy je o jen taková krize a někdy jen hloupý bezvýznamný strach.Ať tak či tak,je to jakýsi šrám na vztahu,co vás bude mrzet.A silná láska se přes ty šrámy časem přenese,ta slabší se kvůli nim rozejde.

Dám vám sem některé názory z jedné diskuze.Mě to docela motivuje :-)

Taky jsem měla první a poslední lásku kterou jsem si vzala a trvala až do smrti .Milovala jsem ho a nepotřebovala vyhledávat jiné i když občas přišla bouřka,ale vždy to přešlo a nikdy jsem nelitoval ,loni mi manžel zemřel žili jsme spolu čtyřicet jedna let a i když jsem teť sama tak by mne nenapadlo pomýšlet na jineho a nikdy by nelitovala,že jsem měla jenom jednoho muže ,když milujete tak nad takýma věcma nepřemyšlíte.

Od svých 16 let žiju se svým tehdy přítelem později manželem už 34 let.Nikdy jsem nikoho jiného neměla a můj manžel taky ne.Máme 3 děti a jsme docela štastní a pořád se milujeme. Doufám že nám to vydrží až do smrti.

U nás je to zřejmě rodinná diagnostika, jelikož mé babičky je děda první. Můj taťka mé mamči je první a i já si vzala svoji první životní lásku. Jsme spolu 11 let - z toho jeden rok jako manželé. Pomaličku plánujeme rodinu a vím, že se na něj mohu vždycky spolehnout.

Jak jsem četla ten článek, tak mě uplně překvapilo, že ještě existuje někdo takový. V e svých 15 letech jsem poznala svého prvního a zároven posledního. Dnes už je to můj manžel a můžu říct že ho každým dnem miluju mnohem víc.

přesně, ty řeči o užívání si, a srovnávání si sex. zkušeností... Nechápu, proč užívat si jde jen bez partnera??? a nechápu proč bych musela srovnávat s někým sex, abych poznala jestli je dobrý s partnerem, nebo ne??? Jsou to jen spíš výmysly žen, které ještě toho pravého nenašli. To UŽÍVÁNÍ SI je jen taková kamufláž, protože se cítí osamoceny (nehaním je, ale nezadané kamarádky se mi svěřují), v podstatě chtějí taky partnera a pocit bezpečí, jen ho ještě nenašly. Až ho mít budou, taky je to přejde... Já si třeba užívám dost, buď s partnerem, nebo chodím popít s kamarády, nebo jdeme oba s kamarády... Být s jedním mužem přece neznamená poustevničit někde na pustém ostrově... Láska je prostě láska

Každý má svou pravdu, která vychází z jeho životních zkušeností...mě je 28 let a se svým manželem jsem 13 let, z toho jsme 2 roky manželé. Když jsem ho v 15 letech potkala a viděla jeho krásné modré oči a jeho úsměv... bylo vše jasné .
Jestli mám pocit, že jsem o něco přišla? S jistotou můžu říct, že ne. Naopak jsem získala roky plné krásných dní a nocí:)
Je jasné, že bezproblémový vztah neexistuje, ale copak bychom si bez těch špatných dní vážili těch krásných a spokojených?
Já jsem šťastná, že mám skvělého chlapa,který mě dokáže rozesmát a kterého stále miluju a doufám, že se nám rodinka brzo rozroste:)

Jsem sice muž a tak klidně nečtěte dál. Dívky, slečny a ženy, nedejte na ty vsuvky "redakce" a dost "dobrých rad" psycholožky z článku.
Jsou to lži a pohádky, ukolébavky pro "velké" holky.
Není jedno zda jste měly v životě jednoho či desítky mužů. To je jen křehká vějička jež má sloužit k sebeospravedlnění pisatelky a podobně nenávratně zničených žen.
Proč si něco takového troufám navíc jako muž tvrdit? Protože jsem měl několik vztahů v období hledání stálé ženy a ne jednou se mi stalo něco co jsem tehdy nechápal. V nejkrásnějších intimních chvílích či těsně po, se mi dotyčná usedavě rozplakala pláčem, který nedovedla zastavit. Po mém šokovaném naléhání a dotazech co se stalo mi řekla že je jí strašně líto že nejsem její první a chtěla by strašně aby to tak bylo.
Ať chcete nebo ne, ten první do Vás vloží svůj vtisk či pečeť(někdy ale cejch) a nebylo-li to jako u těchto dvou žen (matky a dcery) z článku, tak jste zničené, pro partnerský život handicapované.

Další lež jak věž je že šance na pohádkový vztah "na věky" mají všechny ať neměly žádného, nebo ať mění návštěvníky své svatyně častěji než kalhotky. S každým dalším "návštěvníkem" je šance menší a menší. U druhého poloviční, u třetího už jen čtvrtinová, atd. Šance sice stále je, ale už jen na dalšího a většího zoufalce úměrně stavu devastace dotyčné. Prostě stále nižší a nižší level...

A tím se dostávám k další obr-lži či vějičce tentokrát od paní pycholožky. Opět jen omluva "TO NE ŽENY, TO SPOLEČNOST". Feministky říkají "TO NE ŽENY, TO MUŽI". Stejná lež. A kdo tu slolečnost tvoří, ženy ne? Skutečnost je ale taková že tyto falešné omluvy vedou ke stavu jako u nás, kde každá čtvrtá má nějakou zkušenost s prací v "erotickém bussinesu", lidověji že každá čtvrtá je prodejná k...a. Není pak divu že se sázkové společnosti nebojí na Češky uzavírat sázky s vysokým kurzem a že si cizinci myslí že jsou všechny Češky prodejné a lehko dostupné a že Češi jsou hloupí blbečci, když s Češkami něco zkoušejí na vážno.

Jsem také se svou první láskou už 17 let, poznali jsme se v mých 14 letech a jsme spolu dosud. Máme 2 krásné děti. Sice nemám po intimní stránce žádné srovnání, ale nemám pocit, že bych se o něco ochudila nebo něco prošvihla. Máme spokojené manželství a rodina je mi vším


To je jen malý zlomek těch pozitivních ohlasů.Zajisté se najdou i ti,co v ní nevěří,co tvrdí,že takovíhle lidé jsou úplně pitomí a naivní,že je tam nějaká nevěra a mohla bych pokračovat.Udělejte si z toho úsudek,jaký chcete.

Tumblr_m985o678ii1r3n80po1_500_large

Vylití srdce

26. října 2012 v 20:52 | KT Wild* |  Diary

UPOZORNĚNÍ : Článek,kde jsem se vypsala ze svých pocitů i myšlenek,něco pro mě znamená,jako zpovědnie.Uvidím tu jedinou reklamu a ať se proti mně spikne třeba celý blog,je mi to jedno,ale bude hrozná cyber-šikana,jestli tu najdu 'Hezký blog', 'Hlásni pro mě' , nebo nějakou další podobnou kokotinu.


Den plný zjištění.

  1. Neumím dělat složité,propracované desingy.Snaha byla,ale marná.Prostě to neumím nastavovat a promakat.Ne,že by se mi tenhle nelíbil,ale na moje měnící poměry je tu již věčnost.Inspirace pro designy mi ale chodí z fotek.Sem tam.Takže až bude nějaká dobrá fotka,vymslím k tomu design.Opět asi nějaký jednodušší.
  2. Jako bych to již v hlavě mě kapánek srovnané.Ale stejně se bojím,každý den.Co když se z navždy stane nikdy?City jsou tak strašně vratké,ale život ještě víc.Nikdy mi na něčem tolik nezáleželo a nikdy jsem se tolik nebála.Dokážu být flegmatická téměř u čehokoliv.Až na něj.Nedokážu na to nemyslet.Tedy...možná jo,kdybych urputně chtěla,ale já si myslím,že strach a nejistota je ve vztahu potřeba.Protože když jsou věci moc jisté,tak si jich přestanete vážit.
Ale když už je to teď trošičku jasnější,mám do všeho hned větší chuť.Nejraději bych si hnedka udělala všechno do školy,vymalovala pokoj a vlastně bych za dnešek již chtěla mít pokoj hotový (pochopte,tohle je snění,ne realita) a ležet tu s ním,potom bych se chtěla honem dostat na ten soukromej gympl,mít vyznamenání,užít si s Petem prázdniny,nastoupit do školy,udělat maturitu,vzít se,vytetovat si ho na ruku,jít na výšku,dát si na rok pauzu a odjet do Paříže a pustit si Yeal Naim - Paris,dodělat výšku,mít dům a potom to nejdůležitější - jistotu,že tohle je navždy.A potom už bych si všechno odškrtla a spokojeně dožila.Tedy...Ještě děti,pes,koncerty,peníze,a tak dále,...Ale to už by byly jen takové příjemné bonusy,po té vší vůli,naději a snažení.Jsem v tomhle docela paradoxní.Strašně nerada čekám.Když se mi jednou za rok povede někde být na čas,nebo dokonce dřív,tak mě čekání štve.A právě proto jezdím pozdě.Protože kdyby mi zbyl nějaký čas navíc a já bych čekala,než vyjdu z domu třeba na bus,tak už by mě to zase nebavilo.A proto jezdím pozdě.Prosté,nemyslíte?

Najednou nechci být dítě,chci být dospělá a zažít všechno to,co si z celého srdce přeju.Protože je děs žít v nejistotě,co když se to do té doby změní/posere/rozpadne.Jak můžu sakra vědět,jaké to za tři roky bude?Můžu si něco myslet,doufat,ale na sto procent...No,kdo to ví?Moje srdce je v takovém divném stavu.Napětí.Je sevřené a čeká na chvíli.Možná na chvíli,kdy zažiji nějaký výjimečný zážitek se svou láskou.Tedy ne,že by zážitky do teď byly špatné.Ale pořád myslím na ty nejistoty a vůbec...Vaše paměť je taková knihovna a některé knihy jsou 'vyšouplé' z řady,protože si je rádi čtete,znovu a znovu.Jsou to většinou chvíle,kdy se netrápím nějakou nejistotou,anebo se přemění v jistotu.Něco,co neděláme každý den.Konkrétně třeba myslím ty pampelišky - nádhera!Nebo když jsme se koupali v Berounce - tehdy to ještě s nejistotou nebylo tak strašné,ač teď už se to zase obrací,každopádně to bylo nádherné,nebo Olšany a Mc Donald.Ale vždyť o tom píšu již po milionté.

Já nevím.Mně už to asi nepřijde normální.Čtu si diskuze párů,co jsou se svou první láskou třeba i po čtyřiceti letech a doufám.Co mi zbývá.Mohla bych si být jistá,jenomže tolikrát jsem si byla jistá,byla klidná,ale bylo,protože už ty věci nejsou.A já jsem vlastně ráda,že nejsou.Protože všechno tohle mi zpřístupnilo tu lásku,co mám teď.Ale já nechci,aby zmizela,nechci zpřístupnit nic dalšího.Co když je první láska silnější,než ty ostatní?Protože je to poprvé,protože jsme mladí,protože to prožíváme do hloubky,naše srdce ještě nejsou tak moc rozkřáplá.A proč by to nemohlo vydržet?Lidé v dnešní době jsou zkrátka moc promiskuitní,partyhard sračkoděvky,co se nedokážou rvát,ale plakat.Měla bych se smát.Zrovna já tu někoho budu poučovat o tom,že by se měl prát a ne plakat.Ale co bylo to bylo.Já už se z toho pláče dostala a pochopila,že pokud propadnete zoufalství,ne vždycky najednou svitne naděje z největší mizérie.Někdy se prostě musíte vzchopit,doufat,zatnout zuby a pokoušet se,znovu a znovu.A jednou to bude naposled.Je to jako učit se text.Čtete si to tak dlouho,až si to pamatujete.A přebije to počáteční přeřeky a věci,co se vám na vašem přednesu nelíbily.A když si to tak přehrávám...S tímhe vším,když odešel strach,miluji ho,víc a víc.

Své dlouhé vyprávění končím.Sic bych napsala ještě odstavců pět,ale koho by to bavilo číst?Už teď tu budu mít spousty žádostí,reklam a hlásků,protože blogové blbky se na víc nezmůžou.


Může první láska vydržet navždy? (a taky : péčko,hádky,diliny)

24. října 2012 v 21:54 | KT Wild* |  Diary
Tumblr_mceuemhatu1rhpl12o1_500_large
Dnes nezačnu nadpisem,ale probereme si tu školní VéKáVéčka,aneb co se událo v ústavu pro cikány,diliny a zakomplexovaná hovada.Když mě můj milý doprovodil v pondělí do školy,samozřejmě se musela nějaká ta pipinka ozvat.Ač mu řekla jen 'Ahoooj!',načež se rozřehtala jako pominutá,dodala,že se asi bojí a ta její kamarádka,které věčně leze do prdele jen podotkla,že je blbá s ještě větším přívalem smíchu než první výše jmenovaná.V situacích,kdy někdo nadáva nebo ponižuje Peta jsem děsná.Kdyby se to týkalo mě,nebo Cassie/Luf. asi to řeším rovnou a s větším klidem,ale u Peta se vždycky rozklepu,nevím,co mám dělat a štve mě,to je na tom to nejhorší.Štve mě názor někoho jiného.Co na tom.Rozhodla jsem se,že jí to dám alespoň krapítek sežrat.Původně jsem si plánovala,že jí řeknu něco jako : ,,Fakt super,že si z mýho kluka dělá prdel někdo,kdo tvrdí,jak hrozně moc milovala někoho,při tom se s ostatními válí v posteli,pak ho nechá kvůli jinýmu debilovi,načež si uvědomí,že je to fakt debil a vrátí se k němu,načež zjistí,že on už zase nechá ji kvůli jiné a potom se smíchem říkat,jak jsi týden brečela a jak strašně jsi ho milovala.Holka,co nemá ani ponětí o tom,co to vztah znamená a holka,co mi nedávno říkala,jak mi ten vztah závidí se tomu teď bude smát.Asi smích ze zoufalství,protože ty ani zdaleka nemáš to,co já."No...To jsem říct chtěla.Možná.Když už se k tomu uchýlilo a já začala váhat a rozmýšlet (takovej super zvyk,taky máte?) jsem si řekla,že to srhnu.Už jak jsem k ní šla se jí dal na tý kamenný tváři vyčíst takový náznak úsměvu,když si vzpomněla na tu fakt mocně vtipnou situaci ráno.Takže jsem se jí slušně optala,proč se naváží do mého přítel.Začala se dušovat,že ho jen pozdravila,a že se začala smát,protože se smála ta její alfa samice,...Při tom si pamatuju,jak čuměli a co říkali,když ho poprvý viděly na zastávce.Štve mě sebemenší poznámka na něj,ač to je myšleno třeba jen ze srandy.Jsem na to příšerně háklivá.
A další věc.Ne,vážně kluci v devítce/osmičce nezmoudří.Jsou to skoro větší hovada,jak v šestce.Smát se tomu,když si holka v péčku prstí a ptát se jestli gynekolog sahá na kozy,...Ach jo.Teda,ne že bych nikdy neměla poznámku podobného typu,taky mě to občas chytne,ale vážně to není žádný požitek.Žádné péčko a smích z něho mi neudělá hezčí den.Takže jsme se s holkama ze třídy rozhodli,že jestli bude rozlučka,tak uděláme jen takový holčičí dýchanek.Pokec,vodnice,chlast,třeba i trochu toho zelenýho a prostě jen takový odpočívání.Vzhledem k tomu,že poslední dobou můžu říct,že mi jich zase tak moc nevadí a dokonce by se našlo i pár,se kterými si občas popovídám,ač jsou vážně hodně jiné,tak mi to vadit nebude,naopak.Poslouchají Biebera,já Mansona,ale já nejsem takovej ten typ,co by se nemohl bavit s člověkem,co je můj protiklad.
554373_476464825727487_542728978_n_large
A teď již k hlavní otázce dne (spíše dnů).Nesnáším,když mi někdo říká ,,No jo,to je taková ta první vážná láska,co?"A bože co jako?!Dříve tohle nebylo zase tak výjimečné a dalo by se říct,že to bylo asi tak stejně běžné,jako dnes rozvody (časy se mění).Ale já to tak nechci být.Nechci se tomu za pár let smát,nechci být s někým jiným,nikdy o něj nechci přijít.Jen...Jak můžu v patnácti vědět,jak to bude?Co když se zase změním?Ale já nechci.Najednou už raději chci být dospělá.Teď hned chci mít dům,Peta uvnitř a náš vztah,co vydrží navždy.Hned teď se zbavit všech obav,pochyb,strachů a hned teď si vytetovat jeho jméno na zápěstí.To je tak,když někomu poprvé za 15 let na něčem skutečně moc a moc záleží.Je to fakt hustej pocit!Když kvůli jednomu člověku zastavíte celej svět,vaše fungování.A při tom se v mysli odehrávají souboje.Souboje lásky se strachem,souboje mezi mnou a ním.Láska,pro kterou nejsme schopni zemřít,není láska.Nějak tak to bylo?Já tomuhle věřím.Ale už jsem z toho vážně pošahaná.Hledám si o tom diskuze na internetu,jak je to časté,co když mám nějaký příznak či syndrom,který tomu brání.Jsem zamilovaná,nebo jenom šílím?Nebo obojí?Asi obojí.Jenomže ten strach je někdy tak...Vysilující.

Když.

23. října 2012 v 21:59 | KT Wild* |  Diary
Když jsme se poprvé jako pár líbali u vás na nádraží.Všechno to bylo tak nové,ale vypadalo to jako další klasická zamilovanost a bylo mi fajn.A najednou...Nerozuměla jsem tomu,svým pocitům a někdy tomu nerozumím doteď.A bojím se toho.Co když tomu všemu rozumím špatně?
Když jsme jedli Mc Donald na Olšanech mezi těmi všemi hroby,smáli se,povídali a tys mi jako vždy zlepšil náladu.Když jsem ti foukala pampelišky do tváře a ty jsi vedle Belly skákal jako červená karkulka.Když jsem ležela na tobě a připadala si jako poklad.Vždycky když pláču a přiznám si,jak to je.Když se směješ mým vtipům,když roztaješ a řekneš,že jsem roztomilá,když mi slíbíš,že to je navždy,když mě máš v náručí,když mi koukáš do očí,když něco jen tak navrhneš,neplánovaně,anebo když naopak plánuješ do detailů,když mi utíráš slzy,když mě rozesměješ.Pro tohle všechno a monhem víc tě miluju.Ale taky se strašně bojím.Že tě ztratím,že ti ublížím,že to není navždy,že tě ztratím svou vinou,že si na tebe za deset let ani nevzpomenu,...Tak strašně se všeho bojím a proto tě taky miluju.

23. den - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní

23. října 2012 v 5:00 | KT Wild*
23. den - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní

Vica Kerekes

Megan Fox


Dita Von Teese



Blake Lively


Agáta Hanychová


22. den - jak ses změnil/a za poslední 2 roky

22. října 2012 v 5:00 | KT Wild*
22. den - jak ses změnil/a za poslední 2 roky

O tom bych mohla napsat knihu.V roce 2011 jsem začala poslouchat tvrdší hudbu,začala se řezat,zamilovala se do nadrženýho debila,jela jsem na tábor,co jsem si maximálně užila,začala jsem hrát rugby,dostala svou první parodii na francouzáka,jela na soustředko s pubertálníma rugbystama,myslela na sebevraždu,našla si nejlepšího kamaráda,začala chodit ven s nejlepším kamarádem,zamilovala se do nejlepšího kamaráda,začala chodit s nejlepším kamarádem,miluje navždy nejlepšího kamaráda.V roce 2012 miluje stále nejlepšího kamaráda a on ji,kašle na všechny kvůli miláčkovi a je jí to jedno,zase začala poslouchat slaďárny a pop,dala si piercing do obočí,šla na Marilyna Mansona,začala se strachovat a pochybovat,což považuje za největší chybu ve svém životě,poprvé v životěm málem omdlela,málem vlastní blbostí ztratila,co nade vše miluje,naplánovala si všechny budoucí tetování a celou svou budoucnost,přestala se řezat,ale někdy její síly zabít se stoupaly natolik,že si to skoro začala plánovat,často a hodně brečela,váhá jestli označit tenhle rok za nejhorší,nejlepší,či nejzvláštnější rok.Nejhorší kvůli pochybám,kvůli tomu,že málem ztratila to nejcennější,co má a kvůli tomu,že Petovi někdy ublížila.Nejlepší,protože to všechno je bolest a jednání pro člověka,kterého miluje,protože s ním zažila krásné zážitky a svým způsobem je již deset měsíců zamilovaná,chce si ho vzít a on miluje ji a je to nejúžasnější kluk na světě.Nejzvláštnější pro kombinaci těchto paradoxů.

Miluji tě navždy.

21. října 2012 v 20:52 | KT Wild* |  Básně
How-to-be-a-banana-6_large
Holka,co znala celý svět,
Potkala tě a ty jsi vše změnil,
Vzal jsi tu jistotu zpět,
A kus osamocené duše zabil.

Tak moc pro mě znamenáš,
Já už nechci víc si lhát,
Srdce mé na dlaní máš,
Myslíš si,že nemám se bát?

A jediný tvůj krok změní vše,
Hýbej se v mých šlépějích.
Ta holka zase ví,co chce,
Obavy dotknout se ji nesmějí.

Miluji tě,co chci víc?
Všechno co chci vyňala jsem ze srdce,
Miláčku,bez tebe jsem nic,
teď všechny mé touhy leží mi na ruce.

A budeš můj manžel,ať se stane cokoli,
Věř nám,je to,jako tehdy,
Kouzlo je v tom,že nic nás neskolí,
V tom kouzlu je ukryto slovo 'Navždy'.

I'm your Nancy and you're my Sid

21. října 2012 v 19:51 | KT Wild* |  Diary
Dnešek byl fajn.Asi trochu začnu makat na tom,aby to tak bylo často.Protože už mě nebaví se pořád strachovat.Sic strach normální je,v takové míře,kam až se to podařilo dotáhnout mě to normální není,to už je paranoia a nejednou jsem se kvůli tomu chtěla na všechno vysrat.Ale tohle měl být článek plný optimismu,sakra!

Čili dnešek.Hrozně se mi líbí,když 'spím' a on mě pozoruje a líbá mě.Na čelo,nos,rty.Takový ráj a bezpečí.Je nejúžasnější,jen škoda,že si neuvědomuje,jak moc.Nějak mi došlo,že se nezabývám tím hlavním.Miluju ho to ano,ale místo toho,abych pomáhala jemu,tak se akorát strachuju,co když to není navždy,je něco špatně,co když se tomu jednou budu smát,co když,co když,....Děsí mě to,ale myslím,že i na tom se dá najít něco pozitivního.Když se něčeho bojíme,je to tím pádem i jakási pojistka proti tomu,aby se tak jednoho dne skutečně stalo.A bojíme se o věci,na kterých nám nesmírně záleží.Taky jsem konečně viděla úryvky z Alenky v říši divů a prostě to bylo super.Miluju tě,ťufíku!

20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání

21. října 2012 v 10:37 | KT Wild*
20. den - jak důležité je podle tebe vzdělání

V dnešní době hodně a zároveň málo.Protože lidi,co lezou učitelce do prdele,chtějí být za šprty a nejlepší,našprtají se něco nazpaměť,ale když chcete potom znát jejich nějaký názor,vypustí z pusy sračku na styl pravidelného sloupečku z Bravíčka,tak mi vážně vzdělaní nepřijdou.Sic se taky šprtám nazpaměť a potom to zapomenu,ale myslím si,že když se mě někdo zeptá na názor,tak ho dokážu říct.Někdy se mě dokonce ani nemusejí ptát a pěkně jim ho řeknu sama.

Ale vzdělání podle mě?Řekla bych,že pokud máte vysokoškolské vzdělání,máte vyšší šanci,že budete mít slibnou kariéru.Sice pro mě není tak důležitá,ale kariéra rovná se peníze a peníze rovnají se život dle našich představ.Takže vzdělání je pro mě tak středně/hodně důležité.Chytří lidé se dle mého nepoznají podle toho,kolik výkladů si pamatují,ale podle jejich názorů a uvážování.