Může první láska vydržet navždy? (a taky : péčko,hádky,diliny)

24. října 2012 v 21:54 | KT Wild* |  Diary
Tumblr_mceuemhatu1rhpl12o1_500_large
Dnes nezačnu nadpisem,ale probereme si tu školní VéKáVéčka,aneb co se událo v ústavu pro cikány,diliny a zakomplexovaná hovada.Když mě můj milý doprovodil v pondělí do školy,samozřejmě se musela nějaká ta pipinka ozvat.Ač mu řekla jen 'Ahoooj!',načež se rozřehtala jako pominutá,dodala,že se asi bojí a ta její kamarádka,které věčně leze do prdele jen podotkla,že je blbá s ještě větším přívalem smíchu než první výše jmenovaná.V situacích,kdy někdo nadáva nebo ponižuje Peta jsem děsná.Kdyby se to týkalo mě,nebo Cassie/Luf. asi to řeším rovnou a s větším klidem,ale u Peta se vždycky rozklepu,nevím,co mám dělat a štve mě,to je na tom to nejhorší.Štve mě názor někoho jiného.Co na tom.Rozhodla jsem se,že jí to dám alespoň krapítek sežrat.Původně jsem si plánovala,že jí řeknu něco jako : ,,Fakt super,že si z mýho kluka dělá prdel někdo,kdo tvrdí,jak hrozně moc milovala někoho,při tom se s ostatními válí v posteli,pak ho nechá kvůli jinýmu debilovi,načež si uvědomí,že je to fakt debil a vrátí se k němu,načež zjistí,že on už zase nechá ji kvůli jiné a potom se smíchem říkat,jak jsi týden brečela a jak strašně jsi ho milovala.Holka,co nemá ani ponětí o tom,co to vztah znamená a holka,co mi nedávno říkala,jak mi ten vztah závidí se tomu teď bude smát.Asi smích ze zoufalství,protože ty ani zdaleka nemáš to,co já."No...To jsem říct chtěla.Možná.Když už se k tomu uchýlilo a já začala váhat a rozmýšlet (takovej super zvyk,taky máte?) jsem si řekla,že to srhnu.Už jak jsem k ní šla se jí dal na tý kamenný tváři vyčíst takový náznak úsměvu,když si vzpomněla na tu fakt mocně vtipnou situaci ráno.Takže jsem se jí slušně optala,proč se naváží do mého přítel.Začala se dušovat,že ho jen pozdravila,a že se začala smát,protože se smála ta její alfa samice,...Při tom si pamatuju,jak čuměli a co říkali,když ho poprvý viděly na zastávce.Štve mě sebemenší poznámka na něj,ač to je myšleno třeba jen ze srandy.Jsem na to příšerně háklivá.
A další věc.Ne,vážně kluci v devítce/osmičce nezmoudří.Jsou to skoro větší hovada,jak v šestce.Smát se tomu,když si holka v péčku prstí a ptát se jestli gynekolog sahá na kozy,...Ach jo.Teda,ne že bych nikdy neměla poznámku podobného typu,taky mě to občas chytne,ale vážně to není žádný požitek.Žádné péčko a smích z něho mi neudělá hezčí den.Takže jsme se s holkama ze třídy rozhodli,že jestli bude rozlučka,tak uděláme jen takový holčičí dýchanek.Pokec,vodnice,chlast,třeba i trochu toho zelenýho a prostě jen takový odpočívání.Vzhledem k tomu,že poslední dobou můžu říct,že mi jich zase tak moc nevadí a dokonce by se našlo i pár,se kterými si občas popovídám,ač jsou vážně hodně jiné,tak mi to vadit nebude,naopak.Poslouchají Biebera,já Mansona,ale já nejsem takovej ten typ,co by se nemohl bavit s člověkem,co je můj protiklad.
554373_476464825727487_542728978_n_large
A teď již k hlavní otázce dne (spíše dnů).Nesnáším,když mi někdo říká ,,No jo,to je taková ta první vážná láska,co?"A bože co jako?!Dříve tohle nebylo zase tak výjimečné a dalo by se říct,že to bylo asi tak stejně běžné,jako dnes rozvody (časy se mění).Ale já to tak nechci být.Nechci se tomu za pár let smát,nechci být s někým jiným,nikdy o něj nechci přijít.Jen...Jak můžu v patnácti vědět,jak to bude?Co když se zase změním?Ale já nechci.Najednou už raději chci být dospělá.Teď hned chci mít dům,Peta uvnitř a náš vztah,co vydrží navždy.Hned teď se zbavit všech obav,pochyb,strachů a hned teď si vytetovat jeho jméno na zápěstí.To je tak,když někomu poprvé za 15 let na něčem skutečně moc a moc záleží.Je to fakt hustej pocit!Když kvůli jednomu člověku zastavíte celej svět,vaše fungování.A při tom se v mysli odehrávají souboje.Souboje lásky se strachem,souboje mezi mnou a ním.Láska,pro kterou nejsme schopni zemřít,není láska.Nějak tak to bylo?Já tomuhle věřím.Ale už jsem z toho vážně pošahaná.Hledám si o tom diskuze na internetu,jak je to časté,co když mám nějaký příznak či syndrom,který tomu brání.Jsem zamilovaná,nebo jenom šílím?Nebo obojí?Asi obojí.Jenomže ten strach je někdy tak...Vysilující.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama