Touhá hořící, co nevzplane

18. prosince 2012 v 19:08 | KT Wild* |  Básně

S úsměvem na tváři, zmrzlé tváře rudé,
zaháním tu bolest co srčí mi z trápených očí.
Řekni mi, jestli ty víš, co za pár let bude,
když sama se zraňuju, na tebe myslím, hlava se točí.

Proč sebe zraňuju?
Měla bych pyšná být?
Protože tě miluju,
můžeš mi sebe zajistit?

A zajisti mi taky, že další rána nebude,
zajisti, že otázky, co ve vzduchu visí jsou lež.
A až svět shoří, nic jiného než ty mi nezbude,
ale komu by to vadilo, běž si za tím, co chceš.

A smutná či veselá, žijící nebo krvácející,
bez tebe by to nemělo smysl.
Duše smutná do minulosti navracející,
ten strach zatemňuje mysl.

Jsem tvůj záchránce a ty můj spasitel,
važme si sebe, dokud jsme spojeni.
Já vím, ty i já, jsme věčnosti stvořitel,
jak mám poznat pravdu a myšlenek mámení?

Někdy jsem zmatená, ale mám víru, co hoří,
hoří tak dlouho a snad víc, co dělá.
Byla jsem jiná, ale teď mě cizí srdce tvoří,
jsi to jediné, co jsem kdy skutečně chtěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Thanatos Thanatos | Web | 20. prosince 2012 v 11:05 | Reagovat

Jako obvykle jsi mi vykouzlila úsměv na rtech. :-) Máš pravdu, tohle mi pomůže. Hele, myslím na to čím dál víc. Protože jdu na facebook, a první koho tak vidím, je on. Jdu ven, do baru, kde nikdy nebyl! A co myslíš? Suverénně si tam nakráčí. -_- Tak já už nevím, jestli je to náhoda nebo jestli mě pokouší život. Jo, to máš pravdu, ale je to složitý. Error. Nikoho takovýho nemám, právě že ne. Kdyby jim řekla, co si o nich myslím, protože když už něco vyklopím,  tak vše, tak bych se rovnou mohla jít zahrabat s tím, že nikdy nemůžu vylézt na povrch. Nestojím o to být vyvrhel společnosti, možná podstoupím i tuhle cenu. Ale... zkrátka.. no dnes napíšu o včerejšku, sama jsem z toho zmatená. A hlavně! Poslední půl rok s nimi, pak jdeme každý jinak. Těch 9 let nám to nějak vydrželo, nechci to kazit já. Taky pravda. Jsi zlato. ;-) Snad se někdy setkáme osobně!
Píšeš strašně krásně, ale to už jsem zmiňovala. Z tvé tvorby vyzařují pocity,  dokážu si představit, jak se asi cítíš. Myslím, že můžu říci jen jedno. Dej si pozor na to, co je intuice a co je pocit, který podléhá strachu. Je strašně těžké to rozeznat, ale když budeš třeba meditovat, tak to myslím dokážeš. Na co myslíš, to k tobě připluje, nezapomínej na to, co mi tlučeš do hlavy. :-) *

2 KT Wild* KT Wild* | Web | 20. prosince 2012 v 20:09 | Reagovat

[1]: To máš pravdu, to ti zase moc děkuji já. A taky děkuji za takovou chválu. :-) Já už právě nevěřím věcem, jako intuice, vnitřní hlas, osud. Prostě jsem se rozhodla, že půjdu za tím, po čem toužím, už strašně dlouho. To je pro mě důležité. Já ani nevím, zda-li intuici mám. Jen mám ve hlavě teorie, kterých se bojím a z toho mi někdy pěkně třeští hlava.

3 Ilma Ilma | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 15:48 | Reagovat

S prvním komentářem mohu souhlasit. Z tvého psnaí je dobře poznat, jak se asi cítíš a co se právě děje. Je to hezké. Hezky vyjádřené pocity...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama